Kupka (ODS): Odmítněte odstranění koncesionářských poplatků. Nechoďte do toho

Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, proč jsme vyvolali jako strany současné opozice tuto mimořádnou schůzi? Nejde o nic menšího než o čtyři vážné body: první, Zdražování cen pohonných hmot i potravin a hrozba inflace; za druhé, Ohrožení nezávislého fungování České televize a Českého rozhlasu; za třetí, Bezpečnostní chaos vlády Andreje Babiše, a konečně za čtvrté, Riziko ztráty evropských dotací kvůli kauzám Babišovy vlády. Tohle není nic akademického, tohle jsou reálné problémy, kterými žije Česká republika a kterými žijí čeští občané. Špatné kroky vlády, chaos a nicnedělání také občané zaplatí. O čem bude dnešní den? O čem bude dnešní mimořádné jednání? O ochraně peněženek, prosperity a ekonomiky země, ale také o svobodě projevu a nezávislých médií a bude také o bezpečnosti a právním státě. Čtyři body, které fakt hrají v životě lidí důležitou roli. Fakt nejde o nic malého a ve všech těch oblastech se bohužel projevuje chaotické vládnutí a v mnoha případech prostě slabost v tom, jak vystupuje vláda navenek a jak se domlouvá uvnitř. Pojďme se věnovat teď všem těm čtyřem oblastem.

První, Zdražování cen pohonných hmot i potravin a hrozba inflace. Před čtyřmi lety jsme zažili krizi spojenou s útokem na Ukrajině. Válka na Ukrajině stále neskončila, do toho přišla velmi vážná situace na Blízkém východě a ty dopady zažívá současná ekonomika v celé Evropě a fakticky v celém světě. Jednotlivé evropské státy přinášejí řešení. Samozřejmě, že nemůžou za to, že rostou ceny energií. Za to také vládu neviníme. Ale ty vlády řeší to, jakým způsobem zmírnit dopady, jak to udělat, aby se dopady krize na Blízkém východě, ale i války na Ukrajině nepromítly tak do ceny životních nákladů lidí, aby tak nezasáhly do peněženek.

Co předvádí současná česká vláda? 28. února začal konflikt na Blízkém východě. My jsme i s ohledem na to, co bylo snadno představitelné a co se začalo objevovat na burze, tak jsme přišli s návrhem na snížení spotřební daně jako důležitý krok.

Co následovalo? Že je to prý úplně zbytečné, že to je špatný krok, že to nebude fungovat – argumentovali jsme tím, že před čtyřmi lety přesně tenhle krok fungoval – a potom spleť neuvěřitelných, vzájemně si odporujících výroků. Alena Schillerová hovoří o tom, že například zastropovat ceny marží by byla atomová bomba pro trh. Andrej Babiš přidává, že samozřejmě sice kdysi navrhoval zastropování cen pohonných hmot, ale že ví, že to není dobře, protože v Maďarsku na to doplatili a rozhodně to nemáme opakovat. Potom Alena Schillerová říká, v České republice nikdo marže pohonných hmot nezneužívá, a ukazuje graf z poctivého sledování vývoje, který připravilo Ministerstvo financí. Druhý den nebo třetí vystoupí Andrej Babiš a řekne, že marže se zneužívají a dokumentuje to na cenách pohonných hmot kolem dálnice D1, tedy včetně jeho vlastní benzinové pumpy.

Co si z toho může vyvodit běžný občan? Že vláda neví kudy kam, že místo toho, aby dělala koncepční kroky a třeba se inspirovala, neplivala na konkrétní návrh opozice, který hlavu a patu má – koneckonců to potvrdila i tím, že ho nakonec přijala – tak se dohaduje, přešlapuje na místě a fakticky nic nedělá a něco začne dělat až v okamžiku, kdy to je skutečně neudržitelné, a protože dlouho přešlapovala na místě, tak musí ukázat aktivitu. To jsme zažili tady v předchozích dnech: jednání ve stavu legislativní nouze a k tomu kroky, které popírají slova jak premiéra, tak ministryně financí. Došlo na atomovou bombu, došlo na to, že některé čerpací stanice zavřely, došlo na to, že někteří lidé zaplatili za benzin víc, než by museli, prostě proto, že zafungoval efekt cenového stropu a tam, kde měli nižší marže, tak si řekli: Když nám tady stát určuje vyšší cenu, tak půjdeme k ní. Ukázka, jak se to dělat nemá.

Je ale jasné, že dopady té krize budou mnohem rozsáhlejší. Je zřejmé, že porostou ceny hnojiv, je jasné, že se to bude promítat do ceny potravin, je jasné, že se to bude propisovat také například do ceny jiných komodit, jako jsou například polovodiče a čipy, které se vyrábějí nutně v ochranném vakuu s využitím helia. Tohle všechno generuje vážné problémy pro ekonomiku v České republice. Dnes, mimochodem v podobném čase, už ukazují stavební firmy a developeři, že zastaví otevírání nových stavebních projektů kvůli růstu cen. Projevuje se to i ve stavebnictví, přirozeně, nejenom kvůli rostoucím cenám pohonných hmot, ale tím, že roste cena ropy, tak se to propisuje samozřejmě i do ceny stavebních materiálů a podobně.

Přesně v téhle chvíli má vláda přicházet s návrhy konkrétních opatření a nemá rozhodně odmítat nebo plivat na opatření opozice, která tedy nakonec vezme v potaz a nakonec jim vyhoví. I proto jsme včera představili Krizový nárazník, Krizový nárazník jako soubor opatření, příležitost pro vládu je zpracovat, využít a umožnit tak, aby se opravdu ekonomické dopady krize na Blízkém východě nepropsaly tolik do života lidí.

Já všech těch 7 bodů zmíním i proto, aby v tomhle směru měl pan premiér k dispozici jasnou a srozumitelnou inspiraci. Na prvním místě je samozřejmě Zrušení zastropování marží a snížení spotřební daně nejenom na naftu, ale i na benzin proto, aby to pocítily všechny domácnosti, aby to pocítili všichni občané, i ti, kteří nemají dieselová auta a čerpají tedy do svých automobilů benzin. Další důležitá věc v situaci, kdy nastupuje krize a firmy se potýkají s dramatickým nárůstem cen, je Odklad plateb DPH a prodloužení odvodového období. To je věc, která se nijak nepromítne do celkových příjmů státního rozpočtu, ale umožní firmám a umožní všem podnikatelům, aby v tomto směru právě z hlediska cash flow dokázali snáz čelit současné ekonomické situaci. Další významný návrh, který v té složité situaci navíc otevírá cestu k tomu, aby i nadále mohly firmy investovat, je Zrychlení daňových odpisů. Dalším krokem možným pro to, aby se podařilo snižovat dopady, je Kompenzace pro energeticky náročný průmysl přes Národní rozvojovou banku. Další podstatná věc pro to, aby české firmy měly v tomto směru i podstatnou podporu státu, je vytvoření Krizově-transformačního balíčku přes EGAP a NRB, tak aby mohly dál investovat a dokázal jim stát poskytnout patřičné záruky a podmínky pro pojištění jejich investic. Krokem, který v tomto směru může určitě situaci zlepšit, je zároveň jim pro to vytvořit jednoduché Kontaktní místo, bod, přes který můžou všechny ty nástroje reálně ovládnout. Konečně, Vytvoření programu krizové podpory energeticky náročných podniků s podmínkou investic do energetických úspor, do snížení energetické náročnosti. To je cesta, kterou se vydali v Německu a evidentně funguje, to zaměření na ty, kteří mají největší problémy, tedy energeticky nejnáročnější firmy. To je soubor naprosto konkrétních opatření. To není žádná akademická úvaha. To je věc, kterou je možné – v případě, že by českou vládu řídil schopný manažer – prostě vzít a využít ji pro to, aby se firmám, lidem v České republice ulevilo.

Samozřejmě, že v souvislosti s tou reálnou hrozbou je na vládě, aby také řekla, jak jsou v tuto chvíli zabezpečeny dodávky ropy, plynu a dalších komodit, jak jsme se na tu situaci připravili a co to pro nás může znamenat.

Vyzýváme také vládu, aby přepracovala rozpočet na rok 2026, upustila od všech populistických dárečků a slibů a vytvořila reálnou krizovou rozpočtovou rezervu. To je přesně to, co potřebuje země, která se má připravit na krizovou situaci.

Na závěr také chceme, aby se podařilo velmi důsledně využít i té příležitosti otevřených dveří, kterými se podařilo právě oslovit i ostatní partnery v Evropské unii, reálně snížit dopady vysokých cen povolenek EU ETS 1 a odložit EU ETS 2. Tohle je soubor opatření, která můžou přispět k tomu, aby se českým podnikům ulevilo. Ano, slyším tady zpoza vládních lavic, jak to bylo. Ano, otevřeli jsme dveře k tomu, aby bylo možné jednat o EU ETS 1 povolenkách i EU ETS 2 mechanismech. Bez naší iniciativy by dneska situace současné vlády byla nesporně mnohem horší. To je jedna důležitá oblast.

Co je důležité? Podívat se s nadhledem na to, co má smysl, co firmám skutečně pomůže, nepouštět se do socialistických receptů socialistických plánovačů, tak jak se v tom zhlédla vláda, kdy určuje zpoza stolu, jak mají vypadat ceny. Ty dopady teď zažíváme. Některé pumpy musely zavřít a jiné zvažují žalobu na stát, protože na druhé straně jim stát nenabízí žádnou kompenzaci. Místo toho, aby v té krizové situaci stát fungoval jako skutečná podpora podnikatelů a soukromého byznysu, tak tady místo toho přináší nedůvěru a direktivní určování něčeho, co má přece určovat trh. To nevytváří podmínky pro zvládnutí krize, naopak vytváří znovu jenom odezvy chaosu a nejistotu těch lidí, které by teď měl stát podržet.

Další důležitá kapitola, to, co zažíváme v případě veřejnoprávních médií. Zaznamenali jsme, jakým způsobem útočí opakovaně premiér téhle země na novináře, na některé redakce. Vlastně nevynechá jedinou příležitost při tiskové konferenci, aby někoho z novinářů nenapadl. Jakým způsobem tohle může přispět k tomu, aby v té zemi reálně fungovala dobře mediální krajina? Co to vypovídá hlavně o té vládě? Že se bojí kritiky, že se bojí nezávislého hlasu, že se mu vyhýbá a spojí s tím zároveň krok, kdy reálně útočí na Českou televizi a Český rozhlas? Těch útoků jsme zažili několik. Nejenom snaha zrušit koncesionářské poplatky, tedy televizní a rozhlasové poplatky, které ale vytvářejí nezávislý zdroj financování České televize a Českého rozhlasu. Co je za tím? Obava z nezávislých médií, obava z toho, že je někdo bude kritizovat, a obava z toho, že je prostě nebudou řídit. To tak bohužel je a znamená to vážné ohrožení nejenom české mediální krajiny, znamená to také ohrožení normálních podmínek demokraticky fungujícího státu, kde média hrají klíčovou roli. Ano, je to projev slabošství, protože silný politik se nezávislých médií prostě nebojí, nemusí se jich bát. Ano, konfrontace není nikdy jednoduchá, rozhodně není příjemná, ale patří to k životu v demokratické společnosti.

Naopak tam, kde se bojí médií, kde zavádějí autoritářské prvky, no tak tam první na řadě jsou média. Proto také jeden z prvních terčů v Maďarsku byla veřejnoprávní média za Viktora Orbána. Proto také Fico zaměřil svoji pozornost na veřejnoprávní média. Tak se vlastně nemůžeme divit, že současná vláda Andreje Babiše jako jeden z prvních terčů míří na Českou televizi a Český rozhlas. Nemusíme se bavit jenom o koncesionářských poplatcích. I ta snaha teď v polovině roku změnit financování, respektive prostě škrtnout příjmy České televize a Českého rozhlasu, ukazuje na jednoduchý záměr: zabít nezávislá veřejnoprávní média v České republice, prostě je vyhladovět, nechat je vykrvácet.

Včera představil ministr kultury návrh toho, jak by ten zákon mohl vypadat. To, že je ušitý horkou jehlou, na to už odborníci – jak právníci, tak lidé, kteří se v médiích pohybují – upozornili. Během té tiskové konference se několikrát usvědčila vláda i ministr z neznalosti fungování principů veřejnoprávní služby včetně toho, že ten zákon nemyslí na důležitou oblast, a to je například regionální vysílání a zajištění nezávislého zpravodajství i v jednotlivých krajích. Ale to zdaleka není všechno. To nejpodstatnější je nezávislý zdroj financování. Nenakukáte veřejnosti, že když se místo poplatků televizních a rozhlasových ta závislost – to financování – převede na státní rozpočet, že to lidé nezaplatí. Zaplatí. Samozřejmě, že to zaplatí, jen to zaplatí jinak. Nezaplatí to v tom nezávislém poplatku, ale zaplatí to na daních. Zaplatí to tak jako tak. Ty peníze nevyčarujete.

V čem je pokrytecká ta snaha a v čem odhalujete, jak je to slabošský krok? Pohybujeme se ve schodkových rozpočtech. O každý rozpočet se povedou boje, nutně, a v okamžiku, kdy narazíme na dluhovou brzdu, tak to bude znamenat prostě krácení všech kapitol – to říká dluhová brzda – i těch, které mají jasně pevně stanovenou položku jako mandatorní výdaj. Navázání na státní rozpočet bez reálného krytí, pohybujeme se ve schodkovém rozpočtu. Nejsme tu v situaci, kdy by bylo možné snadno ukázat: Ano, tady je přebytek 8 miliard, využijme je pro to. Není to tak. Nezávislé poplatky samozřejmě jsou praxí v mnoha jiných státech, jinde je to specifická daň, o které lidé ví, že ta daň míří právě na financování veřejnoprávních médií.

Za snahou zrušit koncesionářské poplatky se prostě neskrývá nic jiného než snaha umlčet a ochočit si veřejnoprávní média. Je to tak, byť se tomu budete bránit, ale ukazujete to v každém svém kroku. Říct, že pokud ten zákon, ten návrh není dokonalý, tak je to proto, že vznikal v hrozném časovém presu kvůli tlaku médií, to je hotový výsměch. Silný politik se nevymlouvá, silný politik dělá kroky, které v České republice mají garantovat stabilitu. Místo toho děláte kroky, které destabilizují důležitou demokratickou instituci. Často stačí ta destabilizace k tomu, aby se ztratily z té veřejnosti, z toho společenského života, důležité prvky pro fungování demokracie. Nezávislá média takovými prvky jsou, tak vás jasně vyzýváme: Nechte těchhle aktivit, neútočte na svobodná média, zachovejte jim nezávislé financování prostřednictvím poplatků. Ubezpečujeme vás, že uděláme všechno pro to, aby se ta situace pro média, pro lidi v České republice nezhoršovala. Budeme bránit těm návrhům, které míří na nezávislost médií a na jejich svobodu.

Další důležitý bod, Bezpečnostní chaos. Jedna z klíčových věcí, kterou má zajistit každá vláda, je bezpečí pro občany. Je to o to důležitější, že žijeme v časech, které jsou nebezpečnější. Jedna válka ještě neskončila a další konflikt začal a v téhle situaci z vlády zní naprosto protichůdné hlasy od samé prvotní chvíle. Na jedné straně proruští slouhové hovoří o tom, jak se má obnovit dodávka ropy a plynu z Ruska. Sloužit tak Putinovi a jeho agresi na Ukrajině, financovat zabíjení lidí v samotném ukrajinském státě, jak civilistů, tak vojáků, útočit na infrastrukturu, útočit na nemocnice, útočit na školy. Na tom se chcete podílet? Zároveň tady z jiných stran se ozývá, že tedy vlastně pokud někdejší ministr zahraničních věcí Szijjártó tak trochu informoval svůj ruský protějšek Lavrova, že na tom vlastně nevidí nic špatného, že není nic špatného na tom informovat nepřítele, někoho, kdo každodenně útočí na jiný stát a domáhá se jeho svrchovaného území. To přece není normální. Co to vypovídá o té vládě? Že neví, kde je nahoře a kde je dole, že neví, kde jí hlava stojí, a chce pomáhat těm, kteří fakt nemají na mysli české zájmy, ale naopak zájmy své, které často jdou přímo proti těm našim národním zájmům.

Jaký má být postoj svrchované země, která si prošla svými historickými zkouškami? O to závažněji jasný, srozumitelný a pevný. To je přesný opak toho, co předvádí vláda Andreje Babiše. Svému ministrovi obrany nasadila náhubek, aby nemohl vyjadřovat svoje názory. Ministr, který nemůže vyjadřovat svoje názory, to je možná evropský unikát. To je horší než zásah do svobody projevu. To je cesta, jakým způsobem opravdu měnit charakter českého státu. Odehrává se to stejně, jako Orbán měnil podobu maďarské demokracie, přesně tímhle způsobem.

Místo toho, aby tady zaznívaly jasné hlasy „Česká republika stojí za muniční iniciativou“, část vládní koalice by nejraději muniční iniciativu okamžitě zastavila a nikdy se tím netajila. My nakonec tedy muniční iniciativu – a díky za to – budeme nějak dál držet, ale nebudeme na ni přispívat. Podobný příběh je i s evropskou půjčkou pro Ukrajinu. My ji tedy vlastně podporujeme, ale my k ní nic nepřidáme a nebudeme za ni ručit. Neuvěřitelné! Ani ryba, ani rak. To je postoj pokrytců a slabochů. To není postoj země, která má sehrát v téhle klíčové době srozumitelnou a jasnou roli. Tohle je hanba. Takhle se opravdu svébytný a sebevědomý stát nechová. Sebevědomý a svébytný stát je schopen vyvodit závěry z toho, co jsme zažili i my jako Česká republika v období totality, a jsme schopni se poučit z toho, co zažíváme v případě jiných států.

Tady vyzývám k tomu, aby ta vláda říkala v oblasti obranyschopnosti i vnitřní bezpečnosti jasné slovo. Že žijeme v těžkých časech, o tom není sporu. Čelili jsme teroristickému útoku celkem před nedávnem. Teroristickému útoku, tak to označila vláda, tak to označily bezpečnostní složky. Reakce? Měly by si ty firmy lépe zajistit své areály. Pokud to byl teroristický útok, tak je ale základním úkolem státu zajistit bezpečnost. Tady nešlo o konkurenční boj dvou podniků, tady vláda označila, že se jedná o teroristický čin, a ta odpovědnost je v tu chvíli především na ní.

Já nechci zemi, kde představitel vlády jede nekriticky, fanaticky vzývat polodiktátora Viktora Orbána a označuje ho za Michelangela. Nechci takovou zemi. Nejenom, že to je směšné, je to hloupé a znamená to mimo jiné také to, že ta země se staví do pozice nesrozumitelného partnera. Nikdo jiný by to neudělal, nikdo jiný by takovou hloupost z úst nevypustil. Představitelé současné české vlády ale k tak dětinským projevům mají prostě blízko, mají blízko. Mimo jiné základní reakce na zjištění, že Szijjártó reálně informoval svůj protějšek v nepřátelském táboře, Lavrova, by bylo jasné odmítnutí – odmítnutí – a jasné pojmenování toho, že tohle nepřichází do úvahy. Distanc. Místo toho vlastně, že to není nic výjimečného. Tohle nás staví do pozice naprosto nesrozumitelných partnerů. Tohle jde proti zájmům české bezpečnosti zcela jednoznačně. Nemusíme se bavit jenom o vyjádření. To je možné zlehčit, to je možné říct s nadsázkou: No tak co, jednou Michelangelo sem, Michelangelo tam, o nic nejde. Jde, ale ještě důležitější je, co vláda dělá reálně se svým rozpočtem, s tím, jak reálně podporuje obranyschopnost českého státu.

To je mnohem důležitější. Proč míří generální tajemník Rutte, generální tajemník NATO, k nám do Prahy? Co se mu asi nelíbí? To se asi brzy dozvíme, ale je možné si to představit, protože představitelé spojenců to už pojmenovali. Mimo jiné i američtí spojenci se podivují nad tím, že současná vláda škrtla z plánovaného rozpočtu obrany 21 miliard a Česká republika nemusí v letošním roce naplnit ten závazek 2 procent na obranu, že bychom byli černým pasažérem. Nejde jenom o to, že dostaneme tuhle hanlivou nálepku. Jde mnohem víc o to, že se nestaráme v těžkých časech o vlastní bezpečnost.

Teď jasně, co chceme? Chceme jasný a srozumitelný hlas. Chceme, aby vláda zájem na obranyschopnosti promítla do rozpočtu a promítla do reálného chování obrany a Armády České republiky. Chceme jasnou informaci, nejenom jak pokračuje akvizice F-pětatřicítek – to vlastně víme, nejdřív plno humbuku, že vlastně je to nesmysl, aby se ukázalo, že to byl velmi správný krok a že Česká republika F-pětatřicítky má mít – ale nás samozřejmě zajímá i to, jakým způsobem dál doplní Česká republika související zbraňové systémy. Je důležité, abychom v tomhle směru dokázali budovat kompatibilní arzenál, kterým budeme schopni doplňovat arzenál našich spojenců. Konkrétní otázka: Jakým způsobem se připravují i související investice s F-pětatřicítkami? Jak to postupuje? Jak se připravuje česká armáda právě na tuhle novou významnou posilu?

Co je před námi? Jeden z největších dlouhodobých dluhů je nedostatečná protivzdušná obrana, fakticky chybějící protivzdušná obrana. Taková je realita. Je přirozené, že se ptáme a budeme se ptát jako konkrétní dotaz: Jak jsme na tom s budováním protivzdušné obrany? To je věc, na kterou teď vláda má odpovídat, ne handrkovat se o tom, kdo pojede a nepojede na summit NATO. To je směšné. Tady prostě má jet prezident a není o tom sporu. Vyzývám vládu také, aby v tomhle směru přestala s těmi žabomyšími válkami a postupovala srozumitelně a jednoznačně, ale zpátky k tomu. Daleko důležitější, než jsou tyhle projevy slabošství a nejistoty, je říct, co reálně uděláme, jaká je strategie, jak to bude s protivzdušnou obranou, v jakém čase, kolik do toho investujeme. Hlasy z armády: Škrt v letošním rozpočtu znamená oddálení příprav, znamená to, že není jasné, jak se budeme na tyhle zásadní výzvy schopni připravit.

Další podstatná oblast – a ukazuje to vývoj konfliktu na Ukrajině – jak jsme schopni čelit současným nebezpečím dronové války? Podařilo se na konci předchozího období vytvořit skupinu, která se právě protidronové obraně začíná věnovat jak v oblasti obranyschopnosti státu, tak vnitřní bezpečnosti. Ten dotaz zní jasně. Tohle jsou věcné záležitosti. Co se podařilo v téhle věci udělat místo toho chaosu, který ve svých výrocích předvádíte? Co konkrétně udělala vláda pro to, abychom se dokázali lépe připravit na současné hrozby a abychom byli mnohem pevnější v tom, jak budeme schopni čelit i případným dronovým útokům, těm nespolupracujícím dronům, které představují reálné riziko?

Tohle jsou stěžejní otázky v klíčových časech a funkční demokratický stát na prvním místě nebojuje trapné války o to, kdo pojede tam či onam, ale odpovídá lidem na dotaz, odpovídá lidem na ty zásadní výzvy, které se týkají bezpečnosti České republiky. Tohle je věc, kterou vláda Andreje Babiše zásadně dluží a my samozřejmě budeme nejenom při této mimořádné schůzi, ale i při dalších příležitostech tyhle věcné otázky pokládat. Ne že dlužíte odpověď na ně jenom nám, dlužíte odpověď na ně především lidem v České republice.

Poslední podstatná oblast, kauzy vlády a riziko, které z nich vyplývá pro občany České republiky, pro jejich peněženky, pro projekty, které se v České republice můžou realizovat, ale možná nebudou, protože tomu zabrání střety zájmů.

Samozřejmě že ten nejzávažnější je střet zájmů premiéra České republiky. Zůstaneme u toho. To není náš vrtoch, to není závist. Ani omylem! To je zájem na tom, aby premiér téhle země naplnil svoje slova. Jestli natočil video, kde se pateticky obrací na občany a říká: Jednou provždy to vyřeším. Přece všichni víme, že nevyřešil. Upozorňují na to novináři a všichni členové parlamentu to vědí. Nejenom že není jasné, jaký je statut svěřenského fondu. Můžeme vycházet jenom z toho, co uniklo. Z toho, co uniklo, je zřejmé jediné: že po tom, kdy Andrej Babiš odejde z vlády, tak může zpět jeho rodina spravovat ten majetek, a možná tím pádem i jemu svěřit právo jako manažerovi rozhodovat o tom, co s ním bude, ale v každém případě platí, že dál má přímý zájem na tom, aby jeho společnosti, respektive společnosti svěřené do svěřenského fondu, nechudly. Jasně říkáme: Andreji Babišovi, co jeho jest – to je úplně v pořádku – ale ne ve střetu zájmů.

Ono se to samozřejmě promítá nejenom v téhle kvazivyřešené záležitosti, ještě vážnější je druhá důležitá oblast a to je společnost SynBiol. K tomu premiér neřekl ani slovo od začátku svého vládnutí, vyhýbá se tomu. Proč? No, můžeme jenom zmínit, co se podařilo zatím z veřejných zdrojů posbírat. Celkově kliniky ve fondu Hartenberg pod SynBiolem z veřejného pojištění, tedy z veřejných peněz, inkasují pravděpodobně kolem 2 miliard korun ročně. Rozhodování o úhradových mechanismech je v kompetenci vlády a v kompetenci ministra zdravotnictví.

Tady se bohužel naplňuje to, na co je každý ve společnosti citlivý. Tohle je popření rovnosti před zákonem. Není prostě možné, aby ten, kdo určuje podmínky a byl na jedné straně toho potrubí finančního, tak byl i na jeho druhém konci. Tomuhle rozumí každý. Proto to není akademická otázka, ale je to závažná věc, na kterou má premiér odpovědět, nejenom proto, že je to popření pravidel právního státu. Máme na to jednoduchý zákon, zákon o střetu zájmů, ten na to pamatuje. Ale ještě závažnější je to, že to ohrožuje možné financování některých projektů. Ta hrozba má konkrétní číslovku: 700 miliard korun, financování z evropských peněz, v nadcházejícím období v okamžiku, kdy se ukáže, že střet zájmů prostě není vyřešen. Tohle je reálná hrozba pro Českou republiku. Tohle je odpovědnost vlády, na prvním místě premiéra a nejde se tomu vyhnout. Nejde se před tím schovat, jako se schoval před spravedlností a před soudem díky imunitě. Nejde. To, že čeští občané dneska vidí, že pro někoho zákony platí a pro někoho vlastně méně, že někdo musí před soud a někdo před tím uteče a schová se za imunitu, to je zásadní průlom v důvěře lidí ve společnosti, ale tady jde jak o důvěru, tak jde i o peníze. Tady reálně jde o to, jestli Česká republika bude moci využít svých prostředků, nebo ne.

Představil jsem čtyři klíčové oblasti. Vůbec není pochyb o tom, že budou hrát a hrají klíčovou roli pro českou společnost, pro český stát. Dotýkají se peněženek lidí, ale dotýkají se i víc než toho. Dotýkají se charakteru státu. Znovu opakuji, že kroky, které směřují k omezení nezávislosti veřejnoprávních médií, k jejich destabilizaci, ukazují na slabost politiků. Ukazují na slabost současné vládní koalice snášet kritiku a nezávislý hlas. Projevuje se i jinde, kdy asi ministr kultury bude posuzovat, co je správná nezávislá kultura a co je méně správná nezávislá kultura v dotačních projektech. Projeví se v tom, že ministryně financí se vzhlédne v socialistických plánovačích a bude tady najednou pro trh určovat ceny. Fakt nevídané a v přímém rozporu s tím, když vláda ústy Karla Havlíčka hovoří o tom, jak důvěřuje podnikatelům, jak důvěřuje trhu. No, houby! Nedůvěřuje a ukazuje to na každém kroku. Při první příležitosti sáhne k nástrojům, které sama označí Alena Schillerová jako atomovou bombu pro tržní prostředí. To jsou její slova, to nejsou moje slova. V tomhle měla pravdu. Je to atomová bomba a vybouchla jí v rukách. Znamená to mnoho pro další fungování české tržní ekonomiky. To, že v tomhle případě Motoristé mlčí, spí, nic nedělají, aby nemuseli vysvětlovat svým voličům, jak budou trpět tyhle totálně levicové kroky – strana, která říká, že je pravicová – to je k smíchu, ale daleko podstatnější je, že to reálně oslabuje Českou republiku a že to komplikuje lidem život.

Na závěr důležitá výzva. Já už jsem to jednou zmiňoval. To, co zažíváme teď, se podobá tomu, jak měnil charakter maďarské demokracie Viktor Orbán a jak mění Slovensko Robert Fico. Je to přes kopírák. Ukazuje se to každým coulem v útoku na média, v tom, jak se vláda chová s nedůvěrou k podnikatelům, k lidem. Ukazuje se to v tom, jak uplatňuje jiná pravidla pro sebe a jiná pravidla pro zbytek veřejnosti, pro ostatní občany. Patrik Nacher by tady měl každý den schovávat studem hlavu, když hovoří o dvojím metru. Tady je dvojí metr na denním pořádku v režii téhle vlády. Prosím, fakt přestaňte s chaosem, který v časech, které jsou tak dramatické, které jsou pro české občany, pro české podniky mimořádně náročné... Místo reálné podpory jim ukazujete záda, znejišťujete je a místo aspoň trochu podstatných, pozitivních změn přinášíte fakt jenom zmatek.

Druhá podstatná výzva: Ke klíčovým věcem, jako je obranyschopnost státu, základní principy demokracie, se přestaňte stavět zády. Přestaňte to házet za hlavu, ale postavte se k tomu čelem. Odmítněte odstranění koncesionářských poplatků. Nechoďte do toho. Je to fakt špatný krok. Je to faul, který ohrozí fungování české mediální krajiny a důležitý pilíř demokracie. Přestaňte s postupy, které reálně ohrožují Českou republiku a její aktuální stav. Díky za pozornost. (Potlesk opozičních poslanců.)