Paroubek: Sedmdesát let od úmrtí prezidenta E. Beneše

03.09.2018 18:54 | Zprávy

Prakticky před každým výročím komunistického převratu v únoru roku 1948 a velmi často i letos, se při diskuzích o stém výročí vyhlášení samostatného Československa hovoří o úloze Edvarda Beneše v moderních dějinách našeho státu. Letos se mi zdá, že přece jen ubylo oproti předchozím létům často nesmyslných útoků na Benešovu politiku z řad pravicových historiků i politiků. Hodnocení jeho role v českých dějinách se tak zdá být rok od roku spravedlivější.

Paroubek: Sedmdesát let od úmrtí prezidenta E. Beneše
Foto: Archiv PL
Popisek: Jiří Paroubek ve studiu PL TV

Při založení Československé republiky E. Beneš sehrál nezastupitelnou roli organizátora a také nejbližšího spolupracovníka T. G. Masaryka v zahraničním exilu. Když počátkem Velké války odcházel do exilu, prakticky nikdo ho ve vlasti neznal. Vrátil se jako uznávaný ministr zahraničí nového státu. Nejlépe charakterizoval jeho klíčovou roli sám Masaryk: „Bez Beneše bychom republiku neměli.“

E. Beneš byl po I. světové válce v novém státě jedním z mála československých politiků s opravdu mezinárodním rozhledem.

Československo bylo dítětem versaillsko – saintgermainského systému smluv a po I. světové válce spolu s T. G. Masarykem E. Beneš prosadil strategickou orientaci nového státu na Francii. Tedy na jednoho z vítězů Velké války. Francie totiž projevovala jako jediná z dohodových velmocí interes o střední Evropu. Spojené státy se záhy samy po uzavření smluv ve Varsailles a Saint-Germain v rámci již zmíněného nového uspořádání Evropy pokryly příkrovem izolacionismu. Podobnou nechuť angažovat se v záležitostech kontinentální Evropy projevila tehdy i Velká Británie.

Sovětské Rusko bylo v té době, tedy počátkem dvacátých let ponořeno do hrůz občanské války a teroru. A po ukončení svého válečného konfliktu s Polskem už nemělo ani chuť, ani sílu vyhledávat ve střední Evropě další válečná dobrodružství. Kromě toho, od české pravice až po reformní socialisty panoval tehdy v čs. společnosti odpor a hrůza z bolševiků a jejich světové revoluce.

V průběhu let existence první Československé republiky byl E. Beneš nejen ministrem zahraničí, ale - po dohodě politických špiček čs. politiky - se začlenil do strany národních socialistů. V jejím vedení (rychle se stal jejím místopředsedou strany) sehrál významnou roli v tom, že tato strana opustila bludnou cestu nacionalismu a byla schopna nejen modernizovat svůj program, ale zejména se stát věrnou a aktivní součástí většiny vládních koalic první republiky. A to napomohlo tomu, že české zaměstnanecké a nižší střední vrstvy před válkou nikdy nepropadly – na rozdíl od všech okolních zemí – významněji jedu šovinismu a fašismu.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Proč EU řeší tresty za znásilnění?

Nemám nic proti zpřísnění, ale neměl by si to každý stát řešit legislativně sám? Proč mám dojem, že se EU plete do vnitřních záležitostí států čím dál víc? Kde končí její kompetence? Proč neřešíte třeba nelegální migraci, s kterou jste od voleb nepohnuli?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Kordová Marvanová: Takový zákon by bylo lepší neschválit

21:03 Kordová Marvanová: Takový zákon by bylo lepší neschválit

Komentář na svém veřejném facebookovém profilu k takzvané rozvodové novele