Při založení Československé republiky E. Beneš sehrál nezastupitelnou roli organizátora a také nejbližšího spolupracovníka T. G. Masaryka v zahraničním exilu. Když počátkem Velké války odcházel do exilu, prakticky nikdo ho ve vlasti neznal. Vrátil se jako uznávaný ministr zahraničí nového státu. Nejlépe charakterizoval jeho klíčovou roli sám Masaryk: „Bez Beneše bychom republiku neměli.“

E. Beneš byl po I. světové válce v novém státě jedním z mála československých politiků s opravdu mezinárodním rozhledem.

Československo bylo dítětem versaillsko – saintgermainského systému smluv a po I. světové válce spolu s T. G. Masarykem E. Beneš prosadil strategickou orientaci nového státu na Francii. Tedy na jednoho z vítězů Velké války. Francie totiž projevovala jako jediná z dohodových velmocí interes o střední Evropu. Spojené státy se záhy samy po uzavření smluv ve Varsailles a Saint-Germain v rámci již zmíněného nového uspořádání Evropy pokryly příkrovem izolacionismu. Podobnou nechuť angažovat se v záležitostech kontinentální Evropy projevila tehdy i Velká Británie.

Sovětské Rusko bylo v té době, tedy počátkem dvacátých let ponořeno do hrůz občanské války a teroru. A po ukončení svého válečného konfliktu s Polskem už nemělo ani chuť, ani sílu vyhledávat ve střední Evropě další válečná dobrodružství. Kromě toho, od české pravice až po reformní socialisty panoval tehdy v čs. společnosti odpor a hrůza z bolševiků a jejich světové revoluce.

V průběhu let existence první Československé republiky byl E. Beneš nejen ministrem zahraničí, ale - po dohodě politických špiček čs. politiky - se začlenil do strany národních socialistů. V jejím vedení (rychle se stal jejím místopředsedou strany) sehrál významnou roli v tom, že tato strana opustila bludnou cestu nacionalismu a byla schopna nejen modernizovat svůj program, ale zejména se stát věrnou a aktivní součástí většiny vládních koalic první republiky. A to napomohlo tomu, že české zaměstnanecké a nižší střední vrstvy před válkou nikdy nepropadly – na rozdíl od všech okolních zemí – významněji jedu šovinismu a fašismu.