Prostě už proto, že 7,3 % hlasů je debaklem naprosto monumentálních rozměrů. Zdá se, že až na úřadujícího předsedu strany Chovance si málokdo z vedoucích činitelů ČSSD uvědomuje, co to všechno znamená. Jiná věc ale je, zda je M. Chovanec schopen bouchnout do stolu a říci: „Tak to bude.“

Problémem jsou také postoje vedoucích funkcionářů strany, z nichž řada uvažuje, jak se zapojit do nového vedení ČSSD. Většina viníků katastrofy (až na ministryni Marksovou Tominovou) bude zastoupena v současném sociálně demokratickém poslaneckém klubu. Budou tak bezprostředně ovlivňovat politiku ČSSD a je velmi důležité, aby respektovali budoucí vedení ČSSD. Z tohoto hlediska by bylo velmi vhodné, aby budoucí vedení ČSSD získalo mandát co nejširšího okruhu členů ČSSD. Představovat si, že volby na sjezdu budou prefabrikované tak jako např. letos v březnu, je nejjistější cestou do pekel.

Zcela nejdůležitější ovšem je, aby byl v přímé volbě zvolen nový předseda ČSSD. Stanovy sociální demokracie jsou však natolik zbyrokratizované a rigidní, že už by to bylo možné jen za situace velmi široké dohody všech regionů ČSSD. V některých regionech si funkcionáři ČSSD na středním a nižším stupni velmi dobře uvědomují potřebu totální změny. A to především změny personální.