Paroubek: Státník Šimon Peres odešel

30.09.2016 9:17 | Zprávy

Začínal v politice jako velmi mladý a byl vlastně u všech důležitých rozhodnutí, které se v Izraeli udály od roku 1948. Pomáhal s budováním mimořádně schopné a úderné izraelské armády. Před jejím zorganizováním v roce 1948 byl členem tajné sionistické vojenské organizace Hagana, ze které se armáda volně vyvinula. Ve spolupráci zejména s Francií pomáhal budovat izraelský jaderný program, takže dnes – i když se o tom příliš nemluví – má Izrael s největší pravděpodobností k dispozici odstrašující sílu jaderných zbraní. Může ji použít jako pojistku v případě, že by se některý z vojenských konfliktů (pokud by byl vůbec v budoucnu Izrael nucen je podstoupit) pro tuto zemi vyvíjel krajně nepříznivě. Šimon Peres byl prostě u všeho, co zabezpečovalo existenci Státu Izrael a jeho bezpečnost.

Foto: archiv red, tan
Popisek: Jiří Paroubek

V izraelské Straně práce byl protégém jejího dlouholetého vůdce a zakladatele Státu Izrael Davida Ben Guriona. Je pravda, že jej Gurion považoval za intrikána a pleticháře, ale přesto si cenil jeho mimořádné schopnosti vyjednávat, a to často s lidmi velmi protichůdných názorů a pozic.

Po éře, kterou lze v Peresově životě charakterizovat jako éru jestřába, se v 70., a zejména 80. a pak v 90 letech zvolna přerodil na jednoho z hlavních nositelů mírových myšlenek. V roce 1993 jako ministr zahraničních věcí, spolu s izraelským předsedou vlády Jicchakem Rabinem dojednali v Oslu dohodu s palestinským vůdcem J. Arafatem. Tato dohoda otevřela cestu k možnému mírovému uspořádání na území historické Palestiny. Arabští Palestinci uznali existenci státu Izrael a naopak Izrael poprvé připustil myšlenku existence Palestinského (arabskeho) státu na území historické Palestiny.

Za dojednání dohod z Oslo, ale i za předchozí úsilí směřující v řadě případů k dalším dohodám s bývalými nepřáteli z arabských států (Tyto další dohody realizovali, s ohledem na často jepičí charakter izraelských vlád ti, kdo Perese vystřídali ve vládních funkci), byl spolu s Jicchakem Rabinem a Jásirem Arafatem oceněn Nobelovou cenou míru.

V roce 1995 poté, kdy se premiér J. Rabin stal obětí atentátu fanatického židovského extremisty, se Peres stal podruhé předsedou izraelské vlády. V roce 1997 si ovšem chtěl Peres nechat potvrdit v parlamentních volbách mandát předsedy vlády pro jednání s Palestinci o dalším pokračování mírového procesu. Ve volbách však neuspěl. Bylo to i díky tomu, že palestinské hnutí Hamás zvolilo v té době naprosto stupidní strategii teroristických útoků po celém Izraeli, neboť případná mírová dohoda byla proti zájmům tohoto militantního hnutí. Tehdy se Izrael a Palestinci poprvé vzdálili od zřejmě poměrně blízké mírové dohody.

V roce 2005 jsem měl možnost se s Peresem setkat v Brightonu na sjezdu britské Labour Party. Seděli jsme vedle sebe a poslouchali jsme brilantní sjezdový projev T. Blaira. Byl veleváženým hostem kongresu britských labouristů.