Podobný model zkusili Francouzi s Brity s podporou Američanů uplatnit také v Libyi. Tamního diktátora M. Kaddáfího při vojenských akcích, kterými podpořili tzv. opozici, po několika měsících bojů usmýkali k smrti. Výsledkem je ovšem nikoli rozkvétající arabské jaro v Libyi, ale chaos a nekončící zmatek v zemi, v jehož důsledku se otevřel „africký kanál“ uprchlíků směřujících přes Itálii do Evropy.  Zdá se, že Libye vůbec nemá šanci se z tohoto chaosu dostat.

Podobná situace může ovšem po odchodu prezidenta Asada, jehož režim není o nic více ani méně demokratický než například režim v Egyptě či Alžírsku, nastat také v Sýrii.

Je dobré si položit otázku, proč většina ze zhruba osmi milionů syrských uprchlíků, kteří uprchli ze svých zničených domovů či islamisty obsazených území, hledá přechodný domov a ochranu přímo v Sýrii u vojsk syrského prezidenta Asada. Proč u prezidenta Asada hledají ochranu příslušníci náboženských minorit, křesťanů, allávitů a drúzů (celkem se jedná o téměř 5 milionů lidí)? Je v zemi nějaká jiná reálná síla nežli prezident Asad a jeho armáda a domobrana, čítající zhruba 300 tisíc ozbrojenců, která je schopna čelit islamistům z Islámského státu a z fronty an-Nusrá, která je syrskou odnoží Al-Káidy?

Pokud by došlo k odchodu prezidenta Asada, znamenalo by to politické vakuum a chaos (jaké známe z Libye) v té části Sýrie, kde je soustředěno v této době nejméně 15 milionů obyvatel pod ochranou armády B. Asada. A v důsledku chaosu by se mohly miliony uprchlíků vydat ze země vydat hledat nový domov, a to především d Evropy…

USA by především měly uklidnit a usměrnit své klienty, například ze Saudské Arábie či z Turecka, tak aby přestali podporovat teroristy bojující proti Asadovu režimu. To by pro první období mohlo postačit. Pak je třeba hledat modus vivendi mezi Asadem a obecně baasistickým režimem na jedné straně a sekulární opozicí, jejíž bojovníci existují spíše ve fantazii Američanů nežli reálně, na straně druhé.

Je dobře, pokud se česká diplomacie snaží pomoci syrské vládě a opozici najít cestu k příměří.

Jiří Paroubek

Psali jsme:

„Národ si to konečně uvědomil.“ Vážné zjištění. Jde o volby v ČR

Česko jako přívěšek, F-35 jako výpalné. USA jsou připraveny chránit jen některý vzdušný prostor. Rozborka profesora Krejčího

Ukrajina? Putin schválně brzdí. Francouzský generál mrazí

Výmysly Víta Rakušana. Lež, co se zjistí až za dva roky, rozebírá právník Rajchl

Ing. Jiří Paroubek

• Nenarodili jsme se sami pro sebe, ale proto, abychom sloužili své vlasti. ( Jindřich IV.)

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.