Tehdy to vypadalo jako hezké zahájení šachové partie. Premiér uspokojil euroskeptické křídlo své strany a konzervativních voličů, a snad v daný moment i omezil vliv euroskeptické strany N. Farage v parlamentních volbách.

Na volební výsledek to ovšem – podle mého názoru – zásadní vliv nemělo. Labouristé se porazili v zásadě sami… A po volbách musel D. Cameron již podstatnou část své energie (a energie své vlády) věnovat referendu. Nejprve přípravě a následně i kampani za setrvání v (či odchodu z) EU. Konzervativní stranu, včetně vlády, to fakticky rozdělilo, a N. Farage to posílilo. Jen se rok s rokem sešel. Hráč svým zahájením nedohlédl dalších tahů šachové partie…

Myslím, že ani sám iniciátor britského referenda Cameron netušil, jaké následky může mít jeho politický kousek v národním, a zejména mezinárodním měřítku. Mám na mysli například rozdělení britské společnosti a také konzervativní strany, a dokonce i její vlády. Posílení odstředivých tendencí v Británii.

Regionální vláda ve Skotsku je v rukou Skotské národní strany. Ta je pro EU, stejně jako 70 % Skotů. Po přijetí brexitu bude tedy logicky následovat opakování referenda o osamostatnění Skotska. A poté nejspíš i Severního Irska. Velká Británie by se pak během několika málo let stala „malou“.

Světové finanční a akciové trhy, jak známo, rády přehánějí. Britská, tedy ve světě pátá nejsilnější, ekonomika, pro svět ale vůbec není zanedbatelným faktorem. A tak se v minulém týdnu evropské i světové finanční a akciové trhy, jako celkem spolehlivý indikátor vývoje Evropy následujícího po brexitu, silně otřásly. V minulém týdnu se totiž zdálo, že brexit je již více méně jasná záležitost. Jestliže ještě v průběhu května byla vcelku znatelná převaha příznivců setrvání v EU, v červnu se situace změnila. A zdálo se, že dynamiku růstu podpory brexitu už nelze zvrátit. Zdá se, že zejména zastánci brexitu se ve své kampani snažili opírat především o emotivní argumenty.