Statistikové jásají, neboť oproti EU je to prý podstatně méně. V EU skutečně hrozí chudoba nebo sociální vyloučení v průměru téměř 24 % obyvatel, a u nás jsme na deseti procentech. Ta naše čísla vypadají skvěle. Ale můžeme být opravdu tak spokojeni?
Pravděpodobně nikoliv, protože míra chudoby se nepropočítává podle nějakého průměrného evropského ukazatele a čísla, jakéhosi evropského průměrného příjmu, ale počítá se z 60 % medianu mzdy dosahované v příslušném roce. U nás byla hranice chudoby v loňském roce na úrovni 10 700 korun. Pokud bychom toto číslo porovnali s čísly v Německu, Rakousku, či třeba v Norsku, Nizozemsku nebo v jiných západoevropských zemích, došli bychom k tomu že jejich mediánová mzda, v přepočtu podle parity kupní síly, je průměrně mnohem vyšší, a že tedy i 60 % z medianu mzdy představuje mnohem vyšší částku než u nás.
To znamená, že německý chudý je něco jiného než český chudý. Ten český je podstatně, ale podstatně chudší než německý. S deseti procenty, pokud jde o příjmovou chudobu, tedy nemůžeme být spokojeni, protože jde o zcela imaginární číslo, které lze srovnávat jen s číslem stejného ukazatele v ČR v předchozím roce, a nikoli s tímto ukazatelem v jiných zemích.
Jestliže tedy někdo jásá, že jsme na tom, pokud jde o míru ohrožení příjmovou chudobou a sociálním vyloučením, tak dobře, že patříme spolu s Islandem, Norskem a Švédskem a Nizozemskem k zemím s nejnižším vyloučením, jásá velmi neopodstatněně.
Chudoba možná v ČR nedosahuje masových rozměrů, ale velká část domácností zápasí každý měsíc s rodinným rozpočtem, aby vyšla. Počítat musejí zejména rodiny s dětmi a domácnosti seniorů, zejména pokud zůstane senior sám. A až pětina domácností nemá peníze na lékaře a léky, nemluvě pak ani o dlouhodobějších investicích.
Opticky sice můžeme být s mírou chudoby spokojeni, ale fakticky nikoli. Jak jsem uvedl výše, český chudý je na tom mnohem hůře než chudý ve vyspělých zemích západní Evropy.
Ing. Jiří Paroubek
autor: PV