Velká Británie hledala na kontinentě vždy takového partnera, který společně s ní vybalancovával moc nejsilnější evropské země. Ať již to byla na přelomu 18. a 19. století revoluční a později Napoleonova Francie, anebo ať již to bylo po svém sjednocení, a zejména poté, co se vedle USA stalo největší ekonomickou mocností světa, Německo. V druhé polovině 20. století byl tím protivníkem, kvůli kterému šla Velká Británie do aliancí celého Západu, Sovětský svaz.
Úsilí Velké Británie o vstup do Evropského společenství nebylo původně příliš vítáno prozíravým francouzským prezidentem Charlesem de Gaullem. De Gaulle byl vizionář. Věděl nejen to, co řekl Palmerston, ale znal dobře britskou reálpolitiku posledních třech století. Věděl, že v solidární Evropě se Británie bude po čase cítit nesvá.
Evropská solidarita Británii v zásadě nezajímá. Ona má přeci zvláštní vztahy s USA, výhodný obchod se zeměmi Commonwealthu, resp. dodávky levných zemědělských a potravinářských produktů z těchto zemí, a londýnskou City, jedno ze dvou největších finančních center světa…
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
