Podle tohoto průzkumu – v kontextu s dalšími průzkumy veřejného mínění jiných agentur – celkem podle očekávání, se jako nejsilnější strana drží hnutí ANO s 30,5% volebních preferencí. Zároveň agentura TNS Kantar zkoumala také míru spokojenosti občanů s politickým vývojem v zemi. Pokud v listopadu minulého roku, tedy měsíc po volbách, bylo spokojeno s politickou situací 25% respondentů, v únoru tohoto roku to již bylo 29%. Ale k datu průzkumu, tedy v závěru dubna, se spokojenost dramaticky snížila na 19%.

Jak je zřejmé, voliči hnutí ANO ovšem frustraci ze stále nedokončených jednání o sestavě koaliční vlády s důvěrou sněmovny, nervózní nejsou. Za to nervozitu odnášejí jiní. Je to v první řadě strana, která jedná s hnutím ANO o vstupu do koaliční vlády: sociální demokracie. Ta má podle průzkumu pouhých 6,5% volebních preferencí. To je dost katastrofální vývoj. Vzpomínám si, když jsem v dubnu 2005, jako český premiér, převzal odpovědnost za ČSSD a tato strana měla 10% volebních preferencí (dnes je to nedostižný sen, to, co se tehdy zdálo jako dno), ale po půl roce se její preference již vyšvihly přes 20%. A na konci roku 2005 již bylo zřejmé, že může vážně uvažovat o volebním vítězství. To se sice nestalo, neboť strana získala necelých 33% ve volbách v červnu 2006 a zaostala tak o 3% za vítěznou ODS, ale spolu s komunisty měla ČSSD přesně polovinu mandátů v nově zvolené poslanecké sněmovně. Upřímně, bylo to více než vítězství ve volbách, byl to zázrak.

Proč se nyní zázrak neopakuje? Nechci hovořit příliš přímočaře a příliš tvrdě, věci by to neprospělo. A obávám se, že hlavní aktéři nejsou schopni pochopit, o co zde jde. Včera jsem pozoroval v Otázkách Václava Moravce vystoupení zástupce ČSSD, hejtmana Netolického. Jeho vystoupení bylo formálně bezvadné – tak jako byly vystoupení premiéra a předsedy ČSSD B. Sobotky – ale pro běžného voliče ČSSD… nechci plakat...nesrozumitelné.