Místo předchozí válečnické rétoriky Trump Koreu vyzval, aby „zasedla ke stolu“ k jednáním o svém jaderném programu. Samozřejmě, že Jižní Koreu, kde včera Trump dlel na návštěvě, eminentně zajímá, jak bude jednáno s jejím severním sousedem. Preventivní úder vůči Severní Koreji, který možná straší v hlavách některých představitelů Pentagonu, by byl cestou do pekel.

Severní Korea má obří armádu žčítající přes dva miliony mužů, její komunistická vláda je schopna rozpoutat bezpříkladný odpor zfanatizovaných obyvatel vůči případné invazi jakékoliv zahraniční mocnosti. A kromě toho má Severní Korea rakety a jaderné zbraně. Hovořit o možné preventivní válce za těchto okolností je prostě hra s ohněm.

Kromě toho, řekněme si otevřeně, Čína na svých hranicích nemůže připustit vznik státního útvaru, po případném pádu Kimova komunistického režimu, který by byl úzce spojen se Spojenými státy. Proto vstoupila již v 50.tých letech do korejské války a tehdy pomohla korejským komunistům zahnat americká vojska a jejich spojence až daleko na jih Korejského poloostrova. Čína prostě bude za všech okolností hájit svůj národní zájem, i když si jistě uvědomuje problematičnost Kimova režimu.

Všem musí být jasné, že Kim, jakkoliv jeho politika vypadá výstřední a on sám vykazuje rysy psychické poruchy, prostě má k dispozici jaderné zbraně a má i rakety, kterými může ohrožovat blízké spojence USA, tedy Jižní Koreu a Japonsko. Jiná cesta než jednání s Kimem prostě není. A Kim k jednání nepřistoupí, pokud bude mít pocit, že by ztratil tvář.