V jiném našem článku se naše hnutí  Pro Prahu snažilo poukázat na  neutěšený stav v „řízení“ firem založených nebo zřízených hlavním městem. Hlavní otázkou je, kde má město vlastnit 100% podíl, kde kontrolní a kde může být minoritním akcionářem.

Prosazujeme tvrzení, že městské firmy bez cizí účasti by měly zajišťovat výhradně ten typ služeb, kde je podíl soukromého subjektu nežádoucí (liniová vedení, kdy jde o základní infrastrukturu, anebo strategické služby města). Město by mělo být regulátorem v oblastech, kde to samotný trh není schopen ochránit a kde to není pro město prospěšné. V jiných případech se má ponechat volné tržní prostředí. Městské služby v silně tržním prostředí by měly zajišťovat primárně soukromé subjekty, městské firmy mohou soutěžit, pokud jsou konkurenceschopné (viz údržba zeleně)

Příkladem, kdy má být město aktivní, je problematiku kalů a jejich svoz nebo otázky ohledně spalovny odpadů. Ostatní společnosti by podle míry strategického významu měly mít v nepřímé úměře odpovídající podíl soukromého kapitálu a managementu.

Žádoucí je synergie městských firem v provozu i obchodě

Městské firmy musejí hledat synergie, tzn. jak se říká: „1+1 je více než 2“. Myslíme tím synergie provozní  i obchodní,  neboť by pak došlo jednak k větší efektivitě a systematičnosti práce i úspoře nákladů (např. při nákupu zboží a služeb - spolupráce Pražské služby a Lesy Praha, odvoz odpadů Pražskými službami od DPP apod.).