Pondělí, pravda, je tzv. poslanecký den v regionu, kdy by každý poslanec měl být k dispozici občanům. Na tom nevidím nic špatného. Já osobně se návštěvám občanů ve své kanceláři nebráním, ba naopak, dokonce je k tomu veřejně vyzývám.

Pravda je ale taková, že do mojí kanceláře v Jablonci nad Nisou si najde cestu málokdo. Mnohdy je totiž snazší poslat email s dotazem, názorem, popisem problému a bohužel někdy i nadávkou, než zaťukat na dveře. Na začátku mého poslancování jsem každé pondělí seděla více než osm hodin v regionální kanceláři a čekala a čekala a čekala… A aniž bych se chtěla kohokoliv dotknout a úsměvné to není, zpravidla jsem se dočkala tak akorát návštěvy lidí (pověstných jabloneckých figurek), kteří už to bohužel nemají v hlavě úplně srovnané a kteří spíš přišli na čaj a sušenku. V tom horší případě nemohli pochopit, že jim já sociální dávku nevyplatím, že je nemůžu zaměstnat nebo si nedošlápnu na jejich exmanželku.

Co říkáte, není toto ztráta času a peněz daňových poplatníků? A tak jsem se zařídila jinak. V kanceláři přijímám hlavně návštěvy předem objednané, což má mnoho výhod. Mohu si lépe naplánovat denní program a mohu se předem připravit na dané téma. Všechno v hlavě bohužel nenosím. Schůzka je pak přínosnější jak pro mě, tak pro občana. A zjevně to nikomu nevadí, ba naopak.