K tomuto článku mě vyprovokoval nedávný útok na zdravotnického záchranáře ve Frýdlantu. Kolegové vyjeli po půlnoci ke rvačce. Noční doba i místo události dávaly tušit, že ve hře bude alkohol. Na to se ale moc nehledí, zdali ke zranění došlo pod vlivem alkoholu či nějaké návykové látky. Úkolem všech záchranářů je především pomoci zraněnému.

Tak to dle dostupných informací probíhalo i ve Frýdlantu. „Zde však při ošetřování napadl muž záchranáře prudkým kopnutím do břicha, čímž jej vymrštil přes celou sanitu,“ uvádí mluvčí záchranné služby Michael Georgiev v článku na iDNES.cz.

Já osobně jsem naštěstí nikdy napadena pacientem nebyla. Ale pár hodně opilých a agresivních lidí, kteří k tomu neměli daleko, jsem už vezla. Jeden na mě dokonce v sanitce plivnul a chtěl mi dát facku. Zavčasu jsem uhnula.

Přivedlo mě to ale k myšlenkám, zdali mám tohle všechno za potřebí. Nebyla bych v danou chvíli užitečnější třeba někde jinde? Když někdo nemá rozum, zodpovědnost, neváží si života, zaslouží si pomoc? Není český zdravotnický systém vůči takovým případům příliš benevolentní?

Pročetla jsem hodně názorů odborných i laických, které se vztahovaly nejen k výše uvedenému případu, ale i k těm předcházejícím, jejichž počet není zanedbatelný. Padlo tam hodně návrhů, jak záchranáře ochránit, jak napadání předcházet i jak se mu případně bránit.