Uvědomujeme si to ale dostatečně? Chováme se podle toho? Když každý den pročítám novinové titulky, tak takový pocit bohužel nemám. Jedna tragédie střídá druhou, zabíjíme se navzájem, zabíjí nás nemoci, zabíjí nás naše blbost.

U toho posledního bych se ráda zastavila, a to v souvislosti s nedávným případem dvou mladých dívek z Mostecka, které si svoji zběsilou jízdu v autě s tragickým koncem natáčely na mobil a živě přenášely na Facebook.

Proč překračujeme hranice?

Předně bych chtěla vyjádřit politování nad celou tragédií a hluboký soucit s rodiči zesnulé řidičky i zraněné spolujezdkyně. Jsem profesí zdravotnická záchranářka a jsem zvyklá, myslím si, na hodně. Video, které jedna z dívek pořídila, se mnou ale stejně otřáslo. Jsem totiž také matka. Viděla jsem v něm nevyzrálost, mladickou nerozvážnost, nezodpovědnost, pohrdání životem vlastním i případných dalších účastníků nehody.

Padla na mě úzkost z vědomí, že je už dnes opravdu všechno online. Díky sociálním sítím můžeme vidět zrození i smrt doslova v přímém přenosu. Je to tak správné? Vzpomněla jsem si ale také jako poslankyně na tzv. řidičák na zkoušku, který bych viděla ráda v českém právním řádu.

Co ty dívky vyhecovalo? Že mohou jejich přátelé vidět, jak jsou „husté“? Proč jim vůbec nevadilo, že překračují dopravní předpisy? Proč? Tisíc otázek, které nevrátí život jedné krásné holce a nevymažou z paměti tuto událost její kamarádce, nezmírní utrpení jejich rodičů.