Často se tvrdí, že evropská integrace zabránila válečným konfliktům v Evropě v období od konce druhé války do pádu východního bloku. Neexistuje pro to ani jediný důkaz. V období studené války byly jakékoli vojenské konflikty nemyslitelné bez vědomí a souhlasu obou velmocí. Válka v Evropě nebyla, protože byla studená válka. Společenství uhlí a oceli, ES ani EU nikdy neměly kapacitu jakékoli válce zabránit a nikdy nic podobného neudělaly. Zato se dá docela snadno prokázat, že ES přispěla notnou měrou k rozpoutání války v bývalé Jugoslávii.

Často se také uvádí, že základními pilíři evropské integrace jsou čtyři svobody - volný pohyb kapitálu, pracovních sil, zboží a služeb. Na první pohled to vypadá, jako sympatické svobody. Jenže buďme upřímní, obyčejnému člověku nic nepřinášejí. Mají snad Evropané potíže s volným pohybem kapitálu? Za prvé drtivá většina žádný kapitál nemá. Za druhé, největší potíže při volném pohybu působí euroregulace. Za třetí, když se podaří je překonat, může kdokoli investovat svůj kapitál nejen všude v Evropě, ale dokonce kdekoli na světě a zásluhy na tom nemá Brusel, ale Světová obchodní organizace (WTO). Volný pohyb pracovních sil také není příliš nápadný. Nevidíme zástupy Portugalců hrnoucí se za prací do Finska, zato vidíme stovky firem, které se stěhují za levnější pracovní silou. Dokonce nejraději mimo území Evropské unie. Volný pohyb služeb a zboží se koná, ale jen na takzvaném vnitřním trhu. Navenek je Unie ke škodě nás všech dost uzavřená. Obchodujeme si mezi sebou a neuvědomujeme si, že zbytek světa má také volný obchod, bez euronesmyslných regulací a často za mnohem výhodnější ceny. Kdyby si evropský myslitel objednal knihu z USA, zaplatil by za ni v důsledku politiky EU na rozdíl od přemýšlivého Pákistánce clo větší, než je cena knihy. Proto raději čte jen evropské knihy. A tak se Evropa uzavírá do sebe a v mnoha oblastech zaostává za zbytkem světa.