Za samozřejmé Svobodní pokládají utváření obranných prostředků a ozbrojených sil tak, aby bylo úsporné a efektivní. To není otázka programu, to je politický axiom, od kterého se úvahy o ozbrojených silách odvíjejí.

Jsou-li však obranné síly efektivní, jsou nástrojem, který také může být zneužit. Proto se v demokratických systémech považuje za další axiom, že ozbrojené síly podléhají civilní kontrole. To znamená v první řadě, že k nasazení ozbrojených sil je nutné politické rozhodnutí, v našem případě dané Ústavou, a zadání úkolů pro ozbrojené síly, které mají být splněny s využitím vojenských prostředků. Nikdy nesmí nastat situace, že by si ozbrojené síly samy určovaly, co chtějí dělat, nebo že by ovlivňovaly politiku. K tomu patří několik ústavních pojistek: jednou ze součástí civilní kontroly je existence specializovaného parlamentního výboru, další součástí má být veřejná diskuse, protože v demokratických státech se politická moc odvozuje od občanů.

Další opatření proti zneužití ozbrojených sil (například ke státnímu převratu) je obsaženo ve Vídeňské úmluvě o smluvním právu, podle které hlava státu, předseda vlády, ministr zahraničí popřípadě ministr zahraničního obchodu smí podepisovat smlouvy jménem státu i bez konkrétní výslovné plné moci. Ministr obrany naopak k podpisu jakékoli smlouvy jménem státu jednorázovou plnou moc potřebuje.

Svobodní prosazují důsledné zavedení systému plánování, programování a rozpočtování obrany (PPBS – Planning, Programming and Budgeting System). Robert Mc Namara jako ministr obrany jej zavedl v USA roce 1961. Prvním krokem musí být pravidelná aktualizace národní bezpečnostní strategie (název se může stát od státu lišit, ale jde o podstatu). Tento hlavní strategický dokument by měl každé dva roky uvést do souvislostí a do správných vzájemných proporcí všechna rizika, kterým má stát čelit, či s opačným znaménkem, jaké vitální zájmy stát má. Musíme konstatovat, že aktualizace je u nás spíš nepravidelná, že čtyřletý cyklus je v dnešní době nepřiměřeně dlouhý, a že dokumentu není přikládána náležitá váha. Je chápán spíš jako slohové cvičení, než jako dokument, od kterého se odvíjí utváření rozpočtu. Máme-li přehled rizik zařazených ve správných proporcích, je čistě politickým rozhodnutím, učiněným na základě důkladné veřejné diskuse, která z rizik budeme chtít řešit vojenskými prostředky. Některá rizika mohou politikové řešit v rámci aliančních dohod, některá rizika lze řešit i civilními prostředky. Je však zásadní, aby politikové veřejně deklarovali, jaká rizika si uvědomují, jakou váhu jim přikládají a co s nimi chtějí dělat. Je rovněž zásadní, aby občanská veřejnost věděla, jaká rozhodnutí vláda v této oblasti činí. Veřejná povaha tohoto politického rozhodnutí je důležitá i proto, aby podnikatelé mohli zvážit, zda se chtějí na řešení některých rizik podílet a aby mohli nabídnout vládě své produkty. Je absurdní, že analogický strategický dokument u nás veřejnou diskusi příliš nevyvolává a hlavně, že nemá žádné rozpočtové důsledky. Při správném plánování jakmile nějaké riziko zmizí nebo změní pořadí vůči ostatním, mění se také rozpočet.

Rizika, která se rozhodneme snižovat s využitím vojenských nástrojů, mají politikové zadat ozbrojeným silám, aby na jejich snížení vypracovaly program. Program zahrnuje výběr potřebné techniky, její pořízení a průběžnou údržbu, vyškolení obsluhy a zajištění obsluhy po celou dobu trvání programu.