Děkuji za slovo. Vážené dámy a pánové, dovolte mi, abych vaši pozornost upřela na pozměňovací návrh, který je označený písmenem F, jehož jsem autorkou a ke kterému se ve druhém čtení přihlásil předseda našeho poslaneckého klubu Michal Kučera. Kolega Kučera během mé nepřítomnosti pozměňovací návrh již odůvodnil. I tak bych vás zde sama ráda krátce požádala o jeho podporu.

Účelem mého pozměňovacího návrhu je zakotvení zákonné povinnosti, podle které by Česká televize jako veřejnoprávní médium vysílala kinematografická díla zahraniční tvorby, filmy a seriály zahraniční tvorby vytvořené pro televizní vysílání, které jsou opatřeny dabingem, zároveň i v původním znění s titulky v českém jazyce. Návrh dává divákovi možnost volby, díky které si sám na svém přijímači zvolí, s jakým zvukovým doprovodem bude pořad sledovat. Tzv. duální vysílání nabízela Česká televize do roku 2003. Z důvodu rostoucích nároků na kvalitu obrazu a zvuku je šířka terestrického frekvenčního pásma, přes které je signál České televize šířen, omezena. Proto je dnes duální vysílání fakticky nedostupné. Přechod na novou formu vysílání DVB-T2, který novela zákona o elektronických komunikacích upravuje, je spojen s úsporou frekvenčního spektra. To otevírá prostor k opětovnému zavedení duálního vysílání. Z tohoto důvodu předkládám návrh právě v této novele.

Změna se dotýká pouze České televize, nikoliv soukromých společností. Domnívám se, že by Česká televize jako veřejnoprávní médium, měla svou veřejnou službu naplňovat mj. i tím, že poskytuje duální vysílání, což pomáhá zlepšit jazykovou vybavenost diváků a také je to samozřejmě komfortnější pro některé, kteří dávají přednost původnímu zvuku, který bývá kvalitnější. Jazyková vybavenost je u nás hluboko pod evropským průměrem. Například anglicky se podle průzkumu Eurobarometru domluví pouze 11 % Čechů, což řadí Českou republiku na spodní příčky spolu s dalšími zeměmi, které mají silnou tradici v dabování. S ostatními jazyky na tom nejsme o moc lépe.