Za vzor jsou nám naopak dávány země jako Velká Británie, Izrael či USA, kde se očkování rozjelo naplno, a premiér Andrej Babiš už naznačil, že by bylo evidentně výhodnější postupovat samostatně než v rámci celé EU.

Kritika EU je zčásti oprávněná – ano, obzvláště nové a na poslední chvíli svěřené procesy prostě zatím nezvládá a musíme se na to zaměřit. Zároveň bych ale rád ukázal, že „samostatný postup“ – jakkoli líbivě znějící – by nás zanechal v horší situaci, než jsme teď. Což samozřejmě neznamená, že nebudeme tlačit na evropské instituce, aby pomalý rozjezd očkování daly do pořádku.

Společný postup

Už jen principiálně by bylo absurdní v otázce vakcín prosazovat jakékoli „národní“ řešení. Vakcíny byly vyvinuty a testovány jen díky široké mezinárodní spolupráci vědců a dobrovolníků z mnoha zemí. Například vakcínu Pfizer-BioNTech (ZDE), kterou se v Česku už očkuje, vyvinuli v Německu potomci tureckých migrantů, byla testována v USA, Brazílii, Argentině a Jihoafrické republice a momentálně se vyrábí v Belgii.

Společný postup evropských států, do kterého investovala i Česká republika, měl za cíl zabránit především tomu, aby došlo na stejnou situaci jako na jaře. Tehdy státy soutěžily o omezené zásoby ochranných pomůcek navyšováním cen a nakupovaly je tak předražené a někdy i nefunkční. To uznává i sám premiér Andrej Babiš (ZDE). Distribuce vakcín navíc probíhá tím nejférovějším způsobem – proporčně vzhledem k počtu obyvatel dané země (ZDE).