Savčí i ptačí mláďata se do stanice nejčastěji dostávají kvůli ztrátě rodičů, bez nichž si ve volné přírodě ještě nedokážou sama poradit. „Až polovina z mláďat končí v záchranné stanici zbytečně, kvůli dobré vůli lidí, kteří je z přírody donesou v domnění, že potřebují pomoci. Proto apelujeme na všechny, aby pečlivě uvážili, zda nalezené osamocené mládě skutečně potřebuje lidskou pomoc. A pokud již zvíře z přírody odeberou, aby zajistili jeho včasné doručení do záchranné stanice a nepokoušeli se o ně starat doma,“ říká radní hl. m. Prahy Jana Plamínková.

Lidé mohou kdykoliv volat na nonstop linku záchranné stanice: 773 772 771.

Zbytečně se do stanice dostávají hlavně mláďata zajíců a srnčata, neboť mnoho lidí nezná způsob života těchto druhů. Malí zajíci, kteří se běžně rodí už v únoru, i srnčata, která přicházejí na svět obvykle v květnu či v červnu, totiž patří mezi takzvané odkládací typy mláďat. Většinu času tráví na jednom bezpečném místě sama bez matky, která se k nim pravidelně vrací několikrát za den či v případě zajíců 1–2krát za noc, aby je nakojila. Po zbytek doby je nechává o samotě, aby k nim zbytečně nepřilákala predátory. Jedinými zbraněmi mláďat jsou totiž takřka úplná absence pachu a ochranné zbarvení srsti splývající s okolím. A protože zajíci ani srny nemají nory ani jiné zvláštní úkryty, v nichž by se mláďata skryla, snadno se může stát, že osamocené mládě naleznete někde v trávě nebo pod keřem, a to i v těsné blízkosti lidských obydlí. Pokud se ale mládě nehýbe a jen se tiše krčí k zemi, je všechno v pořádku. Tato mláďata potřebují lidskou pomoc pouze tehdy, když o matku přijdou nebo když je napadne predátor a jsou zraněná. Opuštěné nebo osiřelé mládě se chová úplně jinak – píská, a protože je hladové, hledá matku a plazí se či pobíhá za lidmi a psy.