Jestliže Německo odmítlo azyl dvě stě tisícům žadatelů, které předtím kancléřka pozvala do země a oni se odmítají nebo nemohou vrátit do své mateřské země, pak má smysl otázka, co bude následovat. Nemají-li nárok na azyl, z čeho budou žít? Postará-li se o ně německá vláda prostřednictvím jakékoli finanční podpory, bude-li přivírat oči nad jejich nelegálním zaměstnáváním či případnou trestnou činností, nic je nedonutí z Německa odejít. Bude-li však vůči nim postupováno represivně, naskýtá se jim díky možnosti otevřeného pohybu osob řešení odchodem do jiného státu unie. Tam budou nuceni opětovat pokus o nelegální obživu. Jakmile ostatní země unie zaregistrují nárůst takových případů, v horším případě spojených s navázanou trestnou činností, nic jiného než důsledná kontrola vlastních hranic jim nezbývá. A to můžeme reálně očekávat , že počet dvě stě tisíc neúspěšných žadatelů o azyl v Německu není konečné číslo. Další potenciální zásobárnou takovýchto migrantů je i například Švédsko. Takže lze oprávněně předpokládat, že se s reálným fungováním volného pohybu zboží a osob po Evropské unii můžeme rozloučit. A tím, kdo vypustil torpédo, které pošle ke dnu Schengenskou dohodu nebyl nikdo jiný nežli Angela Merkelová.

Pavel Plzák /ANO/ - poslanec a člen zahraničního výboru PSPČR