Události z Paříže ze začátku ledna v nás všech vyvolávají pocit, že eskaluje něco, co bobtná pod povrchem již delší dobu a kolem čeho se našlapuje jen velmi po špičkách. Tím problémem je otázka imigrace, ať legální či nelegální, a otázka islamizace Evropy. Oba problémy je třeba rozdělit, byť spolu úzce souvisí.

Můžeme se seznámit s řadou komentářů odborníků na danou problematiku, ale zaregistroval jsem i postesknutí nad tím, že naši politici jakoby dosud zůstávali němí. Kromě vyjádření předsedy Poslanecké sněmovny Jana Hamáčka, že bychom se neměli nechat strhnout k radikálním názorům, a notoricky známého postoje Tomia Okamury, jsem opravdu mnoho názorů nezaznamenal.

Ale buďme rádi, že se (zatím) může kdokoli k této věci vyjádřit, protože například ve Švédsku je negativní komentování imigrace trestné, a to i na sociálních sítích. A je zajímavé, že se v tomto případě nikdo nebouří proti omezování svobody slova, což značně kontrastuje s tím, za co byl označen masakr v redakci satirického týdeníku v Paříži.

Ale k problému samému. Předpokládám, že na ten má každý politik samozřejmě svůj názor, ale zatím se zřejmě nejevila zjevná potřeba jej ventilovat. I proto, že jsme mohli nabývat dojmu, že konkrétně naší země se tato problematika netýká. Ale co není, může brzy být. A třeba může být i pozdě. A je na čase se ptát našich kolegů v zahraničí, zda mají vůbec představu o počtech, původu, cílech a způsobu chování řady migrantů, kteří pobývají na území Evropy ilegálně. Se všemi, kteří například přistanou na březích Itálie (ale samozřejmě i jinde) se v rámci "politiky otevřených dveří" zahájí azylové řízení, ale většinou nejsou nijak omezeni na pohybu, a pokud se přesunou na sever, přesune se s nimi i samotný problém.

A to i přesto, že imigranti ze severní Afriky představují pro Evropu největší bezpečnostní hrozbu. Libyi, odkud přichází největší vlna z jihu, dnes můžeme označit za "failed state" se všemi charakteristikami, kde hoří regulérní občanská válka podporovaná finančně státy Arabského poloostrova, zejména Saúdskou Arábií, a kam si jezdí odpočinout pohlaváři Islámského státu ze Sýrie a Iráku (a kde si již i samotný Islámský stát vydobyl své malé území, které se však může rychle zvětšovat).