Rozpočtový proces v Evropské unii představuje v podstatě každoroční koloběh. Začíná návrhem Evropské komise, která sama analyzuje, kolik prostředků na úspěšnou aplikaci všech evropských politik minimálně potřebuje. Ministři financí k němu poté vytvoří své stanovisko, ve kterém vždy seškrtají co nejvíce položek, a poté přijde řada na Evropský parlament, který se snaží zachránit, co se z evropských politik dá.

Z popisu by se dalo odvodit, že i letošní rozpočtové kolečko je stejné. Procesem ani postoji ostatních institucí naprosto nevyniká od těch minulých. Je však rozpočtem jiným. Je rozpočtem, který, ačkoliv to může znít jako klišé, je opravdu nezbytný více než kdy jindy.