Tentokrát má tedy od pokladníků z členských zemí dostat na frak vnější politika a politika konkurenceschopnosti. Rada ministrů, skrytá za anonymitu “Evropské unie” se tato témata nepochopitelně snaží prezentovat jako druhořadá, přestože jejich financování je pro budoucí rozvoj Evropy klíčové. Politika konkurenceschopnost a vnější politiku společně mají podle ministrů financí členských zemí přijít o 13,7 miliard korun. Evropskou komisi, která je zodpovědná za provádění evropských politik, odsunuje Rada do pozice pozorovatele. Nakonec proč ne, vždyť za radu ministrů všechno nakonec odnese u občanů Evropský parlament.

V kontextu migrační krize považuji za logické, že členské země požadují evropské řešení. Přece jen se nejedná o problém, který dokáže vyřešit pouze jeden stát. Ale požadovat evropské řešení a zároveň krátit finance, které jsou na toto řešení nezbytné, to je jako pobízet koně bičem do běhu a zároveň mu vší silou přitahovat udidlo. V případě jízdy na koni tak hloupé chování jezdce nemůže skončit jinak, než pádem. V případě politiky to chvíli vydrží, dokud je to na koho svést. Ale ten čas už nyní dochází. Není ale možné si myslet, že Unie dokáže zajistit stabilní a bezpečné sousedství v případě, že na to nemá dostatek finančních prostředků.