K jednacímu řádu sněmovny, chodí k tomu velké množství dotazů.

Za mě ten největší problém toho všeho bylo to, že jsme byli nečitelní pro lidi. Ve chvíli, kdy se s obstrukcemi začíná na začátku jednání, na tabuli nám svítí "POŘAD SCHŮZE" a kdokoliv si jednání Poslanecké sněmovny, tedy tělesa, které rozhoduje o jeho osudu a do kterého ten člověk volí své zástupce, pustil, nepochopil, proč a o čem se tehdy mluví, selháváme ve své roli transparentně vysvětlovat naší politiku.

Návrh novely jednacího řádu, který podaly mé ctěné kolegyně Lucie Potůčková, Martina Ochodnická, Marie Jílková a Klára Kocmanová směřoval právě k té přehlednosti a předvídatelnosti. Nešlo o to, že si nedokážeme upravit vlastní pravidla jednání, šlo o možnost mnohem lépe vám skládat účty. Obstrukce by byly částečně omezené, ale stále možné, hlavní bylo zabránit destrukci.

Usmívám se když slyším, že ti, kteří (a tady musím říct, že zcela správně) při jakémkoliv jednání a zmínění tohoto tématu říkali, že to je na sněmovní většině, teď předstírají, že to chtěli celou dobu. Ne, nechtěli, děláte to až ve chvíli, kdy to je pro vás výhodně, drazí kolegáčci. To pokrytectví kolem toho neschováte.