Obavu o reálnosti tohoto scénáře v mých očích bohužel jasně podporuje zpočátku téměř neexistující debata o zavedení společné měny, která však v posledních dnech začala zběsile oscilovat mezi ekonomickými důvody a politickými proklamacemi.

Ať se to pravicovým politikům, řídících se klausovskou hypotézou o tom, že euro je politickým projektem, líbí anebo ne, je třeba říci, že společná měna je nejen realitou, ale nadto i podmínkou optimálně fungujícího jednotného trhu. Trhu, který byl nám všem zatím ku prospěchu.

Odpůrci společné měny se ohánějí argumentem o ekonomické nestabilitě eurozóny.  Poukazují na Řecko a jiné jižní státy, které dle nás neumí hospodařit anebo minimálně ne tak dobře jako my. Ano, sám jsem nedávno upozornil na nedostatek měnové unie, se kterým se tato skupina potýká, a která doteď doplácí na to, že političtí zástupci v době jeho vzniku dopustili, aby seskupení získalo na jedné straně nohu obra, v podobě monetární politiky, a na druhé liliputa, tj. té fiskální. Faktem je, že ono kulhání se dlouhodobým tlakem na Radu snažíme co nejdříve a nejlépe odstranit.

A ano, bude nutná stabilizace eurozóny, která není a nebude zadarmo. Do Evropského stabilizačního mechanismu, tzv. eurovalu, bude Česko muset přispět několik desítek miliard eur. Neměli bychom si ho však mylně představovat jako dárek státům nezvládajícím své hospodaření či bankovní systém.  Půjde jednoznačně o mechanismus úročené půjčky. Navíc nemůžeme vyloučit, zda jednou třeba nebudeme nějakou pomoc potřebovat i my. Je dobré si uvědomit, že zdaleka nemusí jít jen o propad ekonomiky, ale třeba také o promyšlený spekulativní útok proti měně nebo zemi. Euro se takovému útoku ubránilo, ale naše koruna bude proti útoku opravdu silného spekulativního fondu zcela bezbranná.