Výslovný návrh zavést povinné kvóty jsem svým hlasováním nepodpořil (Am. no. 3 report Ska Keller A8-0245/2015). Zprávu jako celek jsem ale podpořil, protože například vyzdvihuje důležitost rozlišování mezi uprchlíky, ohroženými na životě, a ekonomickými imigranty, povinnost členských států navrátit neoprávněné imigranty, stejně jako návrh, aby se při přemisťování zvažovaly preference žadatelů podle nařízení EU č. 604/2013 – tedy na základě sociálních a rodinných vazeb.

Pokládám požadavek na evropskou solidaritu za podstatnou i z hlediska bezpečnosti České republiky. Nechci domyslet situaci, pokud by se konflikt na Ukrajině zhoršil a na české hranice by dorazily desetitisíce ukrajinských uprchlíků. Jistě bychom volali po evropské solidaritě, protože v takovou chvíli by nám podoba dublinského nařízení nevyhovovala.

Tentokrát jsem zkrátka hlasoval zcela totožně jako dne 29. 4. 2015 o obdobné první rezoluci. I tehdy jsem povinné kvóty nepodpořil a podpořil závěrečný návrh.