Ve středověké Anglii vydaný dokument Magna charta libertatum poprvé podřídil panovníka světským zákonům a garantoval práva všech ostatních, kterými stejně jako předtím i naše současné „elity“ často pohrdají.
Na tento dokument navazuje Ústava Spojených států amerických, první liberální demokracie na světě. Právě tyto dva národy nám znovu na příkladu Brexitu a volby Donalda Trampa ukázaly, že i přes dlouhá desetiletí dělící nás od odchodu Margareth Thatcherové a Ronalda Reagana do politického důchodu, dorůstají další a další generace toužící po návratu k opravdové demokracii, svobodě a tradici.
Je více než potěšující, že si stále ještě většina lidí váží osvědčených institutů, jakými jsou národní stát a rodina (kterou tvoří muž, jedna žena a děti) apod. Že si stále hodně lidí myslí, že by mělo platit, že bez práce nejsou koláče (ačkoliv z médií a bohužel stále častěji i ve škole se dozvídáme něco jiného), nebo že demokracie je prosazování vůle většiny, při zachování práv menšiny a nikoliv prosazování vůle menšin na úkor většiny.
Co nyní můžeme očekávat? S trochou nadsázky se dá uvést, že po posledních hektických letech by mohl na světě panovat klid a mír, protože všichni revolucionáři světa se stáhnou zpět do Spojených států, neboť se strýčkem Donaldem budou mít sakra práci.
Budeme se tak zřejmě muset rozloučit i s politickým aktivistou Schapirem, (nyní působícím jako velvyslanec USA v ČR) a s trochou štěstí si s sebou sbalí i všechny ty nevládní (avšak vládami financované) organizace, nadace a fondy. Spojené státy k nám pak mohou poslat diplomata, který se nás nebude snažit převychovat, ale bude znovu spojovat naše na skutečnou svobodu tak citlivé národy.
Newyorská kavárna prohlásí, že Trump není jejich prezidentem. V návalu emocí se k nim připojí i Halík a Šabatová. Dienstbier se na protest vzdá amerického občanství. Nejtěžší úlohu bude mít do Washingtonu vyslaný výsadek umělců a intelektuálů s úkolem na protest proti výsledku svobodných a demokratických voleb demontovat jednu lavičku, což se jim po sedmnácti hodinách práce a na pokraji fyzického vyčerpání nakonec podaří. Jinak si myslím, že se stejně jako v případě Brexitu, svět nezboří.
Je listopad 2016 a po anglosaských národech je na řadě kontinentální Evropa. Pařížská a berlínská kavárna se již šikuje k volbám, které se v jejich zemích uskuteční v příštím roce. Věřím, že ve spolupráci s „nezávislými“ médii a „křišťálově čistými“ průzkumy veřejného mínění opět dovedou outsidery k vítězství.
Dovolím si tedy vyjádřit jedno přání; aby byl rok 2017 v tomto ohledu podobně úspěšný jako ten letošní.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: PV
