Na úvod považuji za nutné připomenout, že důchody nejsou darem státu občanům ani žádným sociálním příspěvkem z blahovůle vrchnosti, jak to prezentuje současná vláda, ale pojistným plněním specifického typu. Jehož prostřednictvím občan-senior, pokud žije průměrně dlouhou dobu, nikdy ani zdaleka na důchodech nedostane zpět, co do systému důchodového pojištění v době své pracovní aktivity vložil. A to ani nemluvím o té části sociálních odvodů, které platí zaměstnavatelé.

Politici si tedy již jen z povahy věci nemohou s penězi na důchody dělat vše, co se jim momentálně zlíbí. Nejsou to jednak jejich peníze, a hlavně to nejsou ani klasické daně, jejichž alokace je neadresná a nemusí být ekvivalentní, tedy nemusí odpovídat tomu, co poplatník do systému odvedl.

Mýty kolem důchodového účtu

Jedno zajímavé číslo - v roce 1990 činil průměrný starobní důchod 1763 korun a průměrná hrubá mzda byla tehdy 3286 korun. A tedy průměrný důchod představoval 53 procent průměrné hrubé mzdy. Byl tedy vyšší než je, zejména vlivem nezvládnuté inflace, dnes, kdy Fialova vláda říká, že je až moc vysoký, a plánuje jej v následujících letech různými úpravami, jakou je třeba ta projednávaná, ještě výrazně snížit.