Přesto alespoň jednu stručnou poznámku k panu Bělohradskému. Myslím si totiž, že obsah jeho článku přesně odpovídá vlastní podstatě pana profesora jako osoby, která musí být za každou cenu kontroverzní, nekonformní a filosoficko-manipulativní.

Mám-li shrnout podstatu článku, tak střední Evropa není Západem, nesdílí jeho humanistické myšlenky a „hodnoty". Ve stření Evropě sídlí démoni nacionalismu, šovinismu, národní státy nejsou nic, nadnárodní útvary sdílející společné hodnoty jsou vše. Imigrační krize je příležitostí, jak v praxi realizovat humánní podstatu Západu. Sice uvádí ještě mnoho dalších myšlenek, půlmyšlenek a čtvrtmyšlenek, ale již dosti o tom. Nechci se kriticky zabývat vším, co Václav Bělohradský semlel na jednom mlýnku. Považuji ale za potřebné, zejména s ohledem na jeho povolání filosofa, alespoň něco uvést na pravou míru.

Především, a to maximálně zdůrazňuji, je vše, co V. Bělohradský v tomto článku tvrdí, postaveno na většinově nepravdivé podstatě. Jestliže se nám zde dostává tvrzení, že Západ kritickým přístupem sám k sobě dokázal v průběhu dějin přivodit řetězec pozitivních společenských změn namísto sebedestrukce, tak se nejedná o nic jiného než účelovou manipulaci. Proč? No prostě proto, že pokud by tomu tak mělo být, tak O. Cromwell nikdy nemohl pronést, že „tady (v Anglii) zavede parlamentní demokracii, i kdyby měla Anglie vykrvácet", nikdy by se také nekonala Francouzská buržoazní revoluce. A to jsem zvolil jen dva nejznámější příklady a vynechal „méně významné" pozitivní společenské nedestruktivní změny, jako byla katolicko-protestantská třicetiletá válka, první světová válka atp.

Stejně tak by filosof, zejména formátu Václava Bělohradského, neměl zapomínat, že historická zkušenost národů a států se vždy a za všech okolností promítá do současnosti, ať je jakákoliv.