Čau lidi. Greta, Greta a potom Greta. Tohle mi přišlo, že bylo to hlavní, co si některá média vzala z klimatického summitu OSN. Tisíce memíček a vtipů na Facebooku. Kolegové mi pár z nich taky poslali, abych byl v obraze, čím lidi na sítích žijou. Dost jsem se pobavil. Moc jsem to ale neměl čas sledovat. Během 5 dní jsem měl přes 30 setkání na té nejvyšší úrovni. Projev na Valném shromáždění v OSN, recepce Donalda Trumpa, jednání se spoustou politiků, s největšími americkými firmami včetně Microsoftu, s MIT.
Takže nejen klima a politika, ale i byznys a věda.
A to jsem ještě musel stihnout přelety mezi městy a samozřejmě New York a jeho neustálé zácpy. Na některých silnicích jsem si připadal jako na našich polňačkách. Strašné výmoly. Samé zácpy. Když jsme jezdili s ochrankou, podle navigace bychom byli na většině míst dřív pěšky. Často jsem to řešil tak, že jsem se zeptal ochranky, jak je další schůzka daleko, a když spočítali, že to do 30 minut dáme, vyrazili jsme po svých. Kolegové si stěžovali na tempo. Aspoň jsem plnil svůj plán kroků. Mobil mi ukázal 13-15 tisíc kroků. V New Yorku je strašně moc lidí, skoro tolik jako v celé České republice, pulzuje životem. Lidi jsou příjemní, komunikativní, usmívají se, manželce několikrát pochválili šaty. Rádi si potřesou rukou a prohodí pár slov. Potkal jsem vícero českých turistů. U nás se pořád debatuje o rozdělené společnosti, bylo by fajn, kdyby se co nejvíc našich lidí na místo, jako je New York podívalo a nasálo trochu pozitivní atmosféry, která by nás spojovala. Protože podle všech měřítek máme plno důvodů být na naši zemi hrdí. Podle posledního žebříčku jsme 24. v kvalitě života na celém světě.
Nechal jsem kolegy, aby vám z toho všeho posílali fotky a viděli jste, jak to tady celé zvládáme a jak reprezentujeme naši zemi. Ani nemám čas si všechny ty fotky zpětně projet. Stejně nejvíc lajků urvala Monika. Jak jinak.
Nechtěl jsem na půdě OSN jen řečnit, i když to byl samozřejmě pro mě osobně důležitý milník. Kam přijedu, systematicky šířím dobré jméno naší země, chválím náš národ, jak je kreativní, a navazuju nová spojenectví. Svůj projev jsem několikrát upravoval, konzultoval s mnoha lidmi a pak taky trénoval anglickou výslovnost. Hodně mi pomohla Vivien, která umí anglicky skvěle.
Z New Yorku se stalo na týden nejhlídanější místo na světě. U každé ulice nejmíň několik policajtů. Všude auta jako zátarasy. Pořád jste slyšeli houkačky, jak projíždí kolona s nějakým prominentem. Představte si 160 delegací na jednom místě včetně té Trumpovy. Kam jsem se pohnul, narazil jsem na někoho známého. Italský premiér Giuseppe Conte, předseda Evropské Rady Donald Tusk, kancléřka Angela Merkelová. Srdečně jsme se zdravili a vždycky prohodili aspoň pár slov.
Hlavní projev jsem měl na půdě Valného shromáždění ve středu 9 večer. To byly v Česku 3 ráno, takže jste to asi viděli až ze záznamu. Vystoupil jsem jako jeden z prvních premiérů, kteří podle protokolu přichází na řadu po prezidentech. Chtěl bych za to určitě poděkovat paní Marii Chatardové, velvyslankyni České republiky při OSN a její kolegyni Kristině Horňáčkové, které udělaly maximum, aby mě proboxovaly do programu hned, jak skončí všichni prezidenti, kteří tady mají přednost. O ty místa je vždycky boj a třeba řecký premiér, kterého jsem potkal v týdnu, mi hlásil, že vystupuje až v pátek. Takových tu bylo spousty.
Jasný, četl jsem, že novináři si neodpustili rýpnutí, že sál byl poloprázdný. No jo, ale on takhle vypadal skoro pořád od chvíle, co v pondělí promluvil prezident Donald Trump. Po něm skoro všichni politici odešli, nechali na svých místech jen mladé analytiky, kteří si dělali zápisky a zpátky do lavic pak přišli jen před svým projevem.
To se tady holt tak většinou dělá, protože státníci mají ještě i jiný program, spousty jednání. Stejně jako jsem měl já. Ale ostatní projevy jsem si pak třeba nechal poslat přepsané. Zajímalo mě to. To zase jo. No ale zpět k tomu mému projevu. Trval 22 minut. A nechtěl jsem v něm říkat ty samé věci, co řečníci přede mnou a po mně.
Všichni víme, že klima je jedna z největších výzev, všichni víme, že musíme snižovat emise a Česká republika patří k menšině zemí, kterým se to skutečně daří.
Plníme Pařížskou dohodu z roku 2015. Emise snížíme oproti roku 1990 o 40 procent do roku 2030 a o 80 procent do roku 2050. Dál posilujeme nízkoemisní energetické zdroje, hlavně jádro a obnovitelné zdroje a s naší Uhelnou komisí připravujeme naprosto konkrétní plán, jak úplně zastavit spotřebu uhlí do roku 2050.
Naše země se taky podílí na financování světového Zeleného klimatického fondu. To vytváří i šance pro kvalitní české firmy, aby se účastnily miliardových zakázek. Richard Brabec v New Yorku vysvětlil finské ministryni životního prostředí Kristě Mikkonenové naši pozici a cíle při snižování skleníkových plynů. Pochopila, že máme historicky úplně jinou výchozí pozici než západoevropské státy a slíbila, že nás podpoří při jednání s Evropskou komisí. Taky v New Yorku jednal o další spolupráci s Izraelem v boji proti suchu.
Já jsem svůj projev vzal jako příležitost připomenout zástupcům ostatních zemí, jakou mělo Česko skvělou minulost a jak na ni teď navazujeme. Ze zemí celého světa, kterých je 193 v rámci OSN, jsme 7. nejlepší v udržitelném rozvoji, 24. v kvalitě života a jsme 4. nejstabilnější evropská ekonomika.
Taky není na světě moc zemí, které by měly tak jasnou strategii, jako jsme vymysleli my. Czech Republic: The Country For The Future. To je ta značka, kterou šíříme po světě, a na kterou jsem taky ve svém projevu všechny upozornil.
A taky jsem upozornil, že musíme řešit klima racionálně a že to není zdaleka jediný problém téhle planety. Přes 800 milionů lidí pořád hladoví, skoro stejně tolik nemá přístup k pitné vodě a neumí číst a psát. Do školy nechodí čtvrt miliardy dětí. Tohle jsou problémy, které musí OSN taky řešit.
Vyjmenoval jsem, jak Česká republika po světě pomáhá a veřejně jsem podpořil plán tureckého prezidenta Erdogana, abychom pomohli syrským uprchlíkům vrátit se domů a zařídit jim důstojný život, ne je udržovat v táborech. Budu rád, když si můj projev přečtete. Dám ho za chvilku na Facebook.
Když mám shrnout svoje dojmy z klimatického summitu, jenom se potvrdilo, že Evropa zůstává lídr v boji proti oteplování planety. Německo, Francie, Finsko, Švédsko a další potvrdily cíl dosáhnout uhlíkovou neutralitu v roce 2050 a zároveň zvýšení příspěvku do globálního Zeleného klimatického fondu. Velcí znečišťovatelé zdaleka tak ambiciózní nebyli. Prezident Trump se na summitu objevil jen na pár minut a ani další velcí hráči nic převratného neřekli. Aspoň že stejně jako Česká republika i další země ohlásily plány na vysazení miliard stromů.
Samozřejmě celé OSN bylo nejvíc zvědavé, s čím prezident Trump přijde. Jeho projev byl sebevědomý jako vždycky. Tvrdě zkritizoval Írán a Venezuelu, opřel se i do Číny, ale bylo vidět, že z ní má respekt. Naopak vychválil vztahy s Velkou Británií a Japonskem. Čekal jsem, co řekne k Evropské unii. A on… neřekl nic. Ani zmínka. To se mi vůbec nelíbilo. Vždyť dohromady jsou USA a EU nejvýkonnější ekonomika na téhle planetě, máme společné bezpečnostní zájmy a vztah s USA je pro nás klíčový.
Tak jsem Donaldovi Trumpovi během jeho recepce otevřeně řekl, že nějak na náš region v projevu zapomněl. A taky, že i EU potřebuje s USA obchodní dohodu, kterou chce uzavřít s Velkou Británií a o které americký prezident prohlašuje, jak bude skvělá.
Na recepci jsem potkal i prezidenta Erdogana, maďarského prezidenta Jánose Ádera, srbského prezidenta Aleksandara Vučiće a thajského premiéra Prajutcha Čan-Oču. S ním jsme si potvrdili, že projekt nákupu 12 českých bitevníků L-39NG jde dobře, hlavní testovací pilot Thajska už letoun úspěšně testoval. Pozval jsem premiéra znovu do Prahy, přijede možná příští rok. Potkal jsem i plno dalších státníků s partnerkami.
Zároveň měl ještě ministr Havlíček separátní jednání s Keithem Krachem, náměstkem a pravou rukou amerického ministra zahraničí Mika Pompea pro oblast hospodářství. Bavili se o vzájemném obchodu, hlavně o leteckém a obranném průmyslu, řešili i cla nebo třeba digitální daň v EU.
V New Yorku jsem měl dohodnutých několik dalších důležitých politických jednání. Konečně jsem se potkal s novým ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským.
Je zajímavé, že ať už přijde člověk do politiky z jakéhokoli oboru, je vždycky překvapený, jak to v ní funguje. Já pocházím z byznysu, Zelenskyj ze showbyznysu a i on je nešťastný ze zkostnatělého a neefektivního státu. Taky by rád řešil užitečné věci rychleji, ale stěžoval si mi, že u toho neustále naráží na úředníky, kteří ve všem vidí problém. Prezidentovi Zelenskému jsem tlumočil pozvání našeho pana Prezidenta do Prahy a on nás zase pozval do Kyjeva. V listopadu tam vyráží ministr Havlíček s podnikatelskou delegací. Možná se k němu připojím.
Sedl jsem si i s premiérem Velké Británie Borisem Johnsonem. Moc ocenil naše hospodářské výsledky, řekl nám, že jsou s ohledem na ostatní země EU “fantastic.” Já mu řekl, že 65 milionová V4 má vyjednávací sílu a chce pomoct s dohodou o brexitu. Slíbil, že přiletí do Prahy.
Taky jsme spolu s Karlem Havlíčkem jednali s tureckým prezidentem Erdoganem. Hlavní tři témata. Uprchlíci, kvóty na ocel, elektrárna Adularya. Bylo to pokračování jednání, které jsem vám celkem dopodrobna popisoval během naší cesty do Turecka.
Super bylo setkání s premiérem Arménie Nikolem Pašinjanem. Řešili jsme hlavně ekonomiku, pochlubil se mi, že snižuje byrokracii a snaží se, stejně jako my, zavádět digitalizaci. Navzájem jsme se pozvali na vládní návštěvu. Taky mu neušlo, že během oběda hlav států seděl polský prezident hned vedle amerického. Tohle jsou důležité diplomatické signály. Polsko je za stávající situace asi nejbližší spojenec USA ze všech evropských států. Proto tvrdím, že V4 může být pro Evropu velkým přínosem v řešení obchodní dohody s USA nebo migrace z Turecka.
S ministry Havlíčkem a Brabcem jsme jednali s generálním tajemníkem OSN Antóniem Guterresem. Jak už jsem vám psal předtím, máme skvělou pozici v žebříčku udržitelného rozvoje. Panu Guterresovi jsme představili náš plán inovací a rozvoje vědy. Taky jsme se bavili o české účasti na mírových operacích v Africe. Naše vláda bude brzo schvalovat program na podporu takzvaných zdrojových a tranzitních zemí migrace v Africe. V letech 2020 až 2022 na to půjde 300 milionů korun.
Byl jsem i na výborné neformální akci. Můj přítel a lucemburský premiér Xavier Bettel, který má nejpozitivnější energii ze všech prezidentů a premiérů Evropské unie, zorganizoval večeři v thajské restauraci. Přišel irský premiér, belgický premiér, který se stane 1.11. šéfem Evropské rady, šéf Evropské investiční banky, manželka srbského prezidenta, athénský primátor s partnerkou, lotyšský prezident s manželkou i vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Byly tam i Monika s Vivien. Monika se dobře zná s Xavierovým partnerem. Na takových setkáních se člověk dozví mnohem víc než na těch oficiálních. Předseda Evropské rady říkal, že se chce zabývat Erdoganovým plánem. Důležité je, jak se vyvine situace v Idlibu. Bavil jsem se o tom i s americkým zmocněncem pro Sýrii, který to dělá celý život a zažil několik amerických prezidentů. Mluvil jsem i se syrským ministrem zahraničí, abych si vyslechl pozici všech stran. Evropa uvalila proti Sýrii sankce stejně jako proti Rusku. Ale je potřeba komunikovat. O to víc, že Česká republika je jediná evropská země, která má v Sýrii velvyslanectví.
Pojďme na byznys, vědu a výzkum.
Měl jsem projev na Concordia Summitu, což je nevládní organizace, která propojuje vlády, velké podniky a neziskovky, aby společně řešily ty nejpalčivější společenské problémy. Celý můj projev dávám za chvilku sem na Facebook.
Další obří akce byl Bloomberg Global Business Forum. Seznam řečníků byl úctyhodný, schválně koukněte:
S řeckým premiérem Kyriakosem Mitsotakisem a eurokomisařem Pierrem Moscovicim jsme mluvili o důchodových systémech, jejich vztahu k demografii, technologii a ekonomice. A celkem jasně z toho vyplynulo, že naši čeští senioři mají oproti jiným zemím velké výhody. Platíme za ně zdravotní pojištění, a když pracují, nemusí platit daně.
Řecký premiér je sympaťák, volali jsme si, když jsem byl na dovolené na Krétě. Chvála bohu není levicový extremista jako jeho předchůdce. Pochází z podnikatelské rodiny. A ví, že abychom vyřešili problém migrace, je nutné se s Tureckem bavit, protože situace je neudržitelná.
Facebook, Google, Motorola, Mastercard, Metlife, GE, Honeywell, Lockheed Martin, IBM, Bell Helicopters, Johnson&Johnson, Procter&Gamble, ExxonMobile, AT&T. To je jen pár příkladů, s jakými společnostmi jsem v New Yorku jednal. Všem jejich zástupcům jsme s Karlem Havlíčkem představovali naši inovační strategii, to, jak podporujeme výzkum, zavádíme polytechniku na školách, podporujeme talenty a jak měníme investiční pobídky pro firmy tak, aby u nás vytvářely skutečně hodnotná pracovní místa, zvyšovaly kvalifikovanost našeho národa a ne jen nabízely fleky u pásu.
Potkali jsme se i s prezidentem Microsoftu Bradem Smithem. Karel Havlíček mu představil naši zemi jako jednoho z evropských lídrů v umělé inteligenci, hlavně s ohledem na bezpečnost obyvatel a firem. S Microsoftem jsme domluvili, že by se mohl zapojit do budování centra umělé inteligence. Chtějí do toho jít, což je skvělá zpráva a taky s námi sdílet svoje zkušenosti, které mají třeba ve zdravotnictví. S prezidentem Smithem jsme si taky vyměnili naše knihy s věnováním. On mi dal svou Tools and Weapons, já jemu O čem sním, když náhodou spím. Samozřejmě v angličtině.
Gary Bettman. Komu to jméno něco říká? Ano, legenda. Dlouholetý šéf NHL a proto i jedna z nejvlivnějších osobností světového sportu. V centrále NHL pro nás uspořádal setkání s dalšími vlivnými businessmany. Já mu řekl, že podle mě je hokej v naší zemi sport číslo jedna. A že jsme založili Národní sportovní agenturu, budeme masivně investovat do sportování celého národa a stavět stadiony.
Co mě úplně nadchlo, byl Czech Accelerator. Prestižní inkubátor pro české startupy, které mají ambici ovládnout USA a svět. Náš CzechInvest tady odvádí výbornou práci a ty nejnadějnější startupy finančně a marketingově podporuje, aby mohly v inkubátoru několik měsíců růst. Už jich odchoval 37 a my se potkali s 5 z nich. Dělají hlavně v oblasti textilních technologií, ICT nebo logistiky. Představili nám svoje projekty a byznysové cíle. Byl jsem hrdý, že nám vyrůstá sebevědomá nová generace podnikatelů.
Náš ministr Karel Havlíček měl plno vlastních jednání. NuScale Energy, které vyvíjí a testují malé modulární reaktory a mohly by být časem zajímavou alternativou k velkým reaktorům. Chceme zapojit české firmy mezi jejich dodavatele. Taky jednal s vedením AT&T kvůli přípravě 5G pokrytí u nás v Česku, s univerzitou Cornell Tech, kde domlouval spolupráci a našimi firmami v oblasti umělé inteligence, třeba s Avastem. Jednal i s majiteli Meopty, skvělého podniku rodiny Rausnitzů, z kterého udělali jednoho z nejrespektovanějších hráčů v optice na světě.
Mimochodem, když jsme u těch globálně úspěšných Čechů, dostal se mi do ruky tenhle článek, že v první pětce nejrychleji rostoucích technologických firem z celé Evropy, Středního východu a Afriky jsou hned dvě z česka.
No a teď něco o Massachusetts Institute of Technology. Skočili jsme na letadlo do Bostonu a odletěli na nejprestižnější univerzitu světa. Víte, jaké má motto? “Mens et manus.” Latinsky Mysl a ruka. Znamená, že o světě je potřeba nejen přemýšlet, ale taky ho prakticky budovat a dělat z něj lepší místo pro život. Hrozně se mi to líbí. Jasně, je to vzletnější než moje heslo: “Vybudovat aspoň psí boudu, nejenom žvanit.” Ale víte, co tím chci říct.
Připojil se k nám i šéf Ústavu plazmy a fyziky Akademie věd pan Radomír Pánek, který už s MIT Plasma Science and Fusion spolupracuje na projektu tokamak. To je výzkum termojaderné fúze, energie budoucnosti.
Podívali jsme se do úplně nového kampusu MIT.nano, kde jsme domlouvali zapojení našich doktorandů a českých nanotechnologických firem. Taky jsme vykopli debatu o tom, že bychom mohli mít společné výzkumné týmy, které by společně financovala naše vláda a MIT. Místní nám potvrdili, co samozřejmě víme. Naši vědci patří k nejlepším na světě. Karel Havlíček bude v jednání s MIT pokračovat, do hry chceme dostat i české studenty Ph.D.
A zase byznysová jednání. V Bostonu jsme se potkali se zástupci dalších 30 významných firem. Zašli jsme se podívat i k největšímu dodavateli laboratorní techniky na světě Thermo Fisher Scientific. Mají u nás v Česku pobočku, která výborně spolupracuje s Ústavem přístrojové techniky Akademie věd v Brně. Mluvili jsme o jejich dalších investicích v Česku.
Cestou z Bostonu jsme přeletěli ještě do Albany a autem pokračovali do Schenectady, kde jsme strávili 3 hodiny v jednom z nejuznávanějších průmyslových výzkumných center na světě. GE Global Research Center. Letectví, energetika, zdravotnictví, umělá inteligence. Pracuje tam ve velmi příjemném areálu 1500 výzkumníků a říká se, že to je největší koncentrace mozků pro aplikovaný výzkum v celých Spojených státech. Dokonce tam mají vystavený originální badatelský stůl Thomase Alvy Edisona.
S GE jsme jednali jak o posledních trendech v technologiích pro zdravotnictví, umělou inteligenci, ale taky velkém projektu GE Aviation v Česku. Mají u nás turbovrtulové centrum excelence spolu s ČVUT. Stálo přes dvě miliardy korun a posunulo nás na světovou špičku leteckého výzkumu. GE bude dál investovat do výrobního závodu.
I Monika měla svůj program. Mluvila s žáky a učiteli na škole T. G. Masaryka v Arlingtonu, v rámci Valného shromáždění OSN byla na debatě Móda pro rozvoj a v organizaci Roca, která už od roku 1988 pomáhá sociálně znevýhodněné mládeži a mladým matkám z problémového prostředí.
Monika se taky potkala s českým neurologem Martinem Tolarem, který má v USA firmu Alzheon. Specializuje se na výzkum a léčbu Alzheimera a jsou v tom prý nejdál na světě. Do 5 let by měl být na trhu lék na tuhle hroznou nemoc. Pan Tolar bude mít i přednášku v Praze.
Nakonec jsme se podívali na Ground Zero. Tam, kde kdysi stála původní dvojčata Světového obchodní centra. Všichni jsme je znali z amerických filmů. Byl jsem tu už předtím, ale znova mě zasáhla ta atmosféra. Architektovi se podařilo vytvořit působivý symbol ztráty a zároveň pietní místo. Mimochodem sám tehdy tu katastrofu sledoval ze sousední budovy. S Monikou jsme položili květiny ke jménům dvou obětí českého původu. A jak jsem psal na Twitteru, prováděl nás syn amerického hasiče, který tu taky položil život. Bylo to dojemné.
Nakonec před odletem jsem dal ještě poslední rozhovor a obešel všechny novináře a kameramany, kteří se mnou strávili celý ten týden a poděkoval jim za jejich práci. Vím, že je to pro ně občas náročné. Nepustí je všude, takže musí čekat na ten jediný záběr. Já jim děkuju, že těch pět dní pokryli. Nešlo tady o Babiše, ale reprezentaci naší republiky, tedy nás všech.
Bylo to fakt hektický. A do toho jsem ještě řešil a po telefonu a mailu věci u nás doma.
Asi si pamatujete, jak jsem vám minulý týden psal o administrativním kompexu v Letňanech. Byly tam čísla, fakta a dokonce jsem vám posílal i prezentaci. Tak teď ještě pár údajů k tomu, co pan primátor Hřib nepochopitelně odmítá.
Mimochodem, kolega Lubomír Zaorálek se ke čtvrti taky vyjadřoval, místo toho, aby se mě na ni zeptal a něco se o ní dozvěděl. Kritizoval, že to bude stát spoustu peněz, ale já jsem už v minulém hlášení dal jasný výpočet, že tím naopak ušetříme a zbude i víc peněz na kulturu. Ten projekt má návratnost, kterou by ocenil i soukromý byznys.
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových nedávno provedl hloubkovou analýzu a zjistil, že jestli nezačneme stavbu moderního administrativního komplexu rychle a systematicky řešit, zaplatíme v následujících deseti letech na nájemném v soukromých objektech 5 miliard korun, za nutnou rekonstrukci a modernizaci státních budov 7 miliard korun a 13 miliard korun navíc ještě za jejich provoz a údržbu.
Pan primátor Hřib to ale asi bere tak, že to nejsou jeho peníze. V PR oddělení Pirátů mu prostě řekli, že musí bojovat s Babišem, ať to stojí, co to stojí. Pražanům i všem ostatním občanům naší země tím sice škodí, má ale aspoň za jejich peníze titulky v médiích. A to je asi ta změna, co Piráti slibovali voličům.
A ještě jedna zásadní věc, kterou si primátor dosud asi neuvědomil. V roce 2028 skončí Praze pronájem Škodova paláce, kde sídlí magistrátní úředníci a Praha bude potřebovat novou budovu pro 1500 úředníků. Bude ji stavět? Proč by nemohla být součástí komplexu v Letňanech? To bychom ale museli začít alespoň jednat.
V jednom jsme se aspoň s Piráty dokázali shodnout. Tenhle týden jsme přehlasovali veto Senátu našeho a pirátského návrhu na omezení kumulace platů politiků. Tradiční demokratické strany byly proti nebo se radši zdržely. Nám se to ale podařilo protlačit. Mzda placených zastupitelů obcí a krajů, kteří jsou zároveň poslanci, senátoři a ministři, se sníží na 40 procent. Další splněný úkol. Proti kumulaci funkcí bojuju od začátku, co jsem v politice.
Další věc, ve které jsme přehlasovali Senát, je rozšíření osvobození od daně z nabytí nemovitých věcí. Odteď už nebudete muset platit daň z nabytí nejen u nového bytu v bytovém domě, ale i u nového bytu v rodinném domě. Koukněte jako vždycky na Facebook Aleny Schillerové, má tam toho mnohem víc.
Sněmovnou prošly i nejdůležitější zákony digitalizace. Zákon o právu na digitální službu a zákony podporující bankovní identitu a digitálně technickou mapu. Další krok k tomu, abychom občanům přinesli komfort v přístupu ke službám státu i v digitální podobě. Zjednodušení přístupu přes bankID zaručí přístup do portálu občana pro 5,5 milionu lidí, kteří využívají elektronické bankovnictví.
Jo a zapojil jsem se do projektu Aktuálně k 30. výročí od sametové revoluce. Rozhovor se mnou si můžete přečíst za chvilku na Facebooku. Řekl jsem v něm, že i když jsem byl v listopadu 1989 v Maroku, stejně mám na tu dobu silnou vzpomínku. A taky, že bychom neměli zapomenout, jak se tady po revoluci rozkradly stovky miliard. Kdyby tehdejší politici měli vizi a nepromarnili spoustu času a peněz, mohli jsme být už dávno někde jinde. Taky jsem řekl, že součástí svobody a demokracie je i schopnost přiznat prohru a tolerovat, že politici, které jsem volil, jsou zrovna v opozici.
Co dál? Včera měl narozeniny náš pan prezident, tak jsme mu pogratulovali po telefonu s Monikou. Říkal nám, že je odvodněný a musí pít minerálky. Monika mu vykládala o našem rodinném léčiteli, který nám připravuje bylinkové čaje, vybírá bylinky za pomoci virgule. Je to náš rodinný přítel a dělal to už jeho táta. Monika přesvědčovala pana prezidenta, aby to vyzkoušel. Snad ho k tomu ukecáme.
V Rakousku jsou tenhle víkend volby. Psal jsem Sebastianovi Kurzovi, že mu držím palce a těším se, že se svou přítelkyní konečně oficiálně navštíví Prahu, tak jak jsme si to naposledy ve Vídni slíbili.
Mějte se krásně.
Psali jsme:
autor: PV
