Projev českého premiéra ve Varšavě u příležitosti vstupu zemí Visegrádské skupiny do NATO:

Vážení předsedové vlád, vážení páni ministři, Vaše Excelence, vojačky a vojáci, dámy a pánové,

scházíme se dnes u příležitosti 20. výročí vstupu našich zemí do Severoatlantické aliance. Před dvaceti lety se NATO stalo pilířem bezpečnosti a obranyschopnosti většiny zemí ve střední a východní Evropě, které dříve byly za železnou oponou, v sovětské sféře vlivu a ve Varšavské smlouvě.

Naše cesta návratu na Západ, cesta transformace politických, státních a ekonomických institucí, jejímž vyvrcholením byl vstup do EU, byla postupná. Stejně tak jsme se ani v NATO neocitli ze dne na den. Cestu jsme si odpracovali naši aktivitou v zahraničních misích a aliancích. Mnozí dnešní čeští důstojníci se zúčastnili už osvobozování Kuvajtu v roce 1991, naše chemické jednotky a polní nemocnice byly již tehdy vyhlášené. Naše současná generalita zase vyspěla v misích v Bosně a Hercegovině, v Kosovu v 90. letech a leckde jinde, mnozí byli našimi spojenci vyznamenáni za statečnost. Učili jsme se už tehdy spolupracovat s armádami zemí NATO. Naši vojáci prokázali v 90. letech statečnost, pevnou vůli a aktivitu. Nedostali jsme tedy žádný dárek, cestu do NATO jsme si museli odpracovat a rád bych vyjádřil vděčnost všem, kteří se na tom podíleli. V České republice i v jiných partnerských zemích, které vstupovaly do NATO spolu s námi.

Od začátku našeho vstupu jsme byli v NATO aktivní, nikdy jsme nebyli žádní černí pasažéři. Naši vojáci působí již šestnáct let v misi NATO v Afghánistánu, odvedli jsme tam obrovský kus práce a měli jsme mnoho padlých, kterých si osobně nesmírně vážím. Dnes a denně dokazujeme, že nespoléháme jen na to, že někdo bude chránit nás, ale že členství v NATO chápeme také jako naši aktivní zodpovědnost a spoluzodpovědnost za ostatní. Závazek kolektivní obrany bereme velice vážně a ani vteřinu neuvažujeme o tom, že bychom ho zpochybnili.