Co těmto subjektům brání v dalším rozvoji, je velmi často absence speciální legislativy. Vlastní definice sociálního podnikání si stanovují jednotlivé ústřední orgány státní správy, celému sektoru chybí jednotné právní prostředí, které by stanovilo podmínky pro získání statutu sociálního podniku, pravidla pro jeho fungování či případné výhody, které stát za pomoc s naplňováním veřejně prospěšné činnosti poskytne.

Proto dnes vláda schválila návrh věcného záměru zákona o sociálním podnikání, s nímž přišla ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová. Stanovuje některé základní premisy, z nichž by měl budoucí zákon vycházet – například co je a co není sociální podnikání, že sociální podnik musí více než polovinu zisku využít na společensky prospěšnou činnost či na svůj další rozvoj, že získání statusu sociálního podniku případně integračního sociálního podniku pro společnosti s nejméně 30 procenty zaměstnanců ze znevýhodněných skupin na trhu práce přinese určité garantované výhody.