Vážení ústavní činitelé, vážení zahraniční hosté,

je mi velkou ctí, že mohu u příležitosti dvaceti pěti let od listopadu roku 1989 promluvit před oběma komorami českého parlamentu.

Jak již zde bylo řečeno, vystupuji nyní jako předseda české strany sociálně demokratické, jedné z parlamentních stran. Vystupuji jako předseda politické strany, jejíž činnost byla v době totality zakázána. Sociální demokracie působila v exilu, k její obnově došlo v roce 1989 shodou okolností jen několik málo dnů po studentské demonstraci na Národní třídě.

Činnost sociální demokracie byla během totality zakázána. Po roce 1948 bylo velké množství sociálních demokratů pronásledováno a také vězněno. Mnozí zaplatili za svoji demokratickou orientaci tím, že byli vyhozeni z práce, mnozí museli ze strachu o svůj život a své rodiny emigrovat a po vykonstruovaných procesech v padesátých letech byli někteří z předúnorových členů sociální demokracie také popraveni.

Nemohu dnes začít jinak, než připomenout památku všech, kdo našli odvahu totalitním poměrům mezi léty 1948 až 1989 vzdorovat. Kdo si uchovali svou slušnost, demokratické cítění, kdo si uchovali svůj smysl pro spravedlnost. Kdo nemlčel, snažil se režimu postavit nebo se alespoň pokoušel o jeho reformu. Tito lidé za to zaplatili krutou daň v podobě dlouhých let v kriminále či dokonce v podobě ztráty svého života. Myslím, že je dobré si připomenout i v tuto chvíli, že naše svoboda stojí i na obětech těchto statečných lidí a nikdo z nich by neměl být zapomenut.