Vážení ústavní činitelé, vážení veteráni, vážení hosté, dámy a pánové, 

setkáváme se tu proto, abychom si připomněli osmdesáté výročí ukončení druhé světové války. Konfliktu, který byl dosud nejhorší v lidských dějinách. Konfliktu, který přinesl více než 60 milionů padlých, mnohonásobně více raněných a naprosto nepředstavitelné materiální škody. Z tohoto konfliktu se Evropa vzpamatovávala desetiletí a zatímco část Evropy osvobozená spojenci vedenými Spojenými státy, Francií, Velkou Británií a dalšími dostala po válce možnost rozvíjet se ve svobodných demokratických podmínkách, část osvobozená od fašismu sovětskou armádou se dostala pod vliv autoritativního režimu jiného druhu. 

A je dobré být v rámci historie objektivní a nenechat se unášet ani emocemi, ani mýty. Zcela jistě si zaslouží náš respekt a úctu všichni padlí bez ohledu na to, jestli působili na východní frontě, na západní frontě nebo v domácím odboji, protože se zasloužili o to, aby zrůdný režim nacistického Německa a fašistické Itálie byl v Evropě poražen.