Vojáci Hradní stráže,

dovolte mi, abych vám blahopřál ke stoletému výročí ozbrojené jednotky, jejíž dějiny jsou úzce spojeny s dějinami našeho státu, a to v dobrém a bohužel někdy i ve zlém. Jsem rád, že mohu konstatovat, že Hradní stráž se dnes podílí na všech významných úkolech Armády České republiky. Devět jejích členů se účastní naší mise v Afghánistánu v Kábulu.

Když jsem řekl, že jsou i temné okamžiky, chtěl bych připomenout událost z 28. října tohoto roku. Když účastníci slavnostního zasedání ve Vladislavském sále Pražského hradu procházeli tímto nádvořím, pokřikovalo na ně a nadávalo jim asi třicet fašistických výtržníků, neboť jinak než fašismus se jejich počínání nedá označit. Uvědomte si, prosím, že vyznamenání byla na návrh Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, Senátu Parlamentu České republiky a široké veřejnosti, že každý z vyznamenaných se zasloužil o stát. Nejodpornější bylo, když tito lidé nadávali pozůstalým po třech vojácích, kteří padli v Afghánistánu a kteří ode mě obdrželi Medaili Za hrdinství. Říkám to proto, že jsem nařídil Hradní stráži, aby příští oslavu nejvýznamnějšího státního svátku zabezpečila špalírem úcty, úcty vůči lidem, kteří v životě něco dokázali, nikoli vůči lidem, kteří dokáží pouze řvát.