Vážená a milá paní ministryně spravedlnosti, vážení a milí soudci,

já jsem váš kolega. Víte proč? Protože zákony České republiky dávají prezidentu republiky právo udělovat milost. Milost, to je vlastně soudní výrok. Zrovna dneska jsem jednu zamítl, i když bych byl rád, kdyby těch milostí bylo více, ale v řadě případů žádostí o milost se jedná o mnohanásobné recidivisty, a tam to rozhodování je velice těžké. Já ji volím pouze v případě, když jsou nemocní, dokonce nemocní v terminálním stadiu, a když jim milost prezidenta umožní strávit alespoň několik měsíců, pokud ovšem mají, ve své rodině.

Jednou jedenkrát jsem udělil milost, která neodpovídala těmto kritériím. To byl známý případ člověka, který byl dvacet tři let ve vězení, a jeho vina nebyla jednoznačně prokázána. Tehdy jsem se řídil starořímskou zásadou ‚in dubio pro reo‘ a myslím si, že je dobré, abychom uvažovali i o pochybnostech, které někdy při vynesení rozsudku máme.