Dámy a pánové,

začal bych slovy Jiřího Wolkera, smrti se nebojím, smrt je jen kus života těžkého, umírání se bojím. A protože každý z nás, dříve nebo později, jednou přejde do finální fáze svého života, vážím si všech těch, kdo svým dílem přispěli k vybudování zařízení, mimochodem v rekordně krátké době jediného roku, které ulehčí umírání, protože lékaři se samozřejmě snaží lidi uzdravit, je to jejich poslání, ale jsou nemoci, které nejsou bohužel vyléčitelné. A tyto nemoci se léčí zcela jiným způsobem, především způsobem, který utišuje bolest. Dověděl jsem se, že se tomu říká paliativní medicína. A myslím si, že zbavit člověka bolesti, ať už tělesné nebo duševní, je nesmírně záslužná činnost. Je to smutné téma. Je to téma, které bylo opomíjené.