Vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci. Už pošesté každým rokem před vás předstupuji při příležitosti projednávání nejdůležitějšího zákona roku, to jest zákona o státním rozpočtu. Se skromností mně vlastní bych chtěl upozornit, že se problematikou státního rozpočtu zabývám již 28 let. Od doby, kdy v roce 1990 po prvních svobodných volbách jsem byl zvolen předsedou rozpočtového výboru tehdejšího federálního shromáždění, až do dneška.

Nicméně nechci nostalgicky vzpomínat na tento zajímavý životní interval a rád bych se s vámi podělil o své názory na dnešní verzi státního rozpočtu. Budu při tom vycházet ze dvou jednoduchých principů, které jsem si osvojil během těch 28 let.

Princip první. Růst investice má být vyšší, než růst spotřeby. Zní to hezky, že? Ale vzpomínám si na výrok Davida Camerona, který prohlásil: "Parlamentní demokracie je skvělá věc. Jen kdyby pokaždé nebyly nějaké volby." A pokud se blíží volby, je logické, že politici rozdávají voličům dárečky a na investice poněkud zapomínají. Protože, jak je obecně známo, investice nemá volební právo. Proto se vždy v diskuzi o státním rozpočtu snažím akcentovat význam investic pro budoucí vývoj naší společnosti.

Druhý a poslední princip se týká toho, že je velmi snadné rozdávat a velmi obtížné šetřit. A protože většina je vždy na straně rozdávání, musí tady být alespoň někdo, kdo akcentuje úspory a boj proti plýtvání. Věřím, že v tom zdaleka nejsem sám, ale je dobré, aby i prezident republiky tuto tendenci podporoval.

Vzpomínám si, jak jsem říkal svému dobrému příteli Pavlu Dostálovi, který byl tehdy ministrem kultury: "Pavle, s penězi, které chceš do rozpočtu, by tvůj resort dokázal řídit i cvičený foxteriér, zatímco schopný manažer se pozná podle toho, že dokáže hospodařit s omezeným objemem prostředků.