Otázka důchodů se dotýká všech. I mladých, i když ti si to až tak nepřipouští. Zatím. Střední generace už je nervózní víc, a ta předdůchodová strachy nespí, protože si není jista, zda vše z důchodu utáhne. Navíc jsou důchody ovládány nespravedlivou pseudorovností. Jak je to možné? Neplatí snad, že všichni mají stejná pravidla?
Jen zdánlivě.
Ta pseudorovnost spočívá v tabulkách. A tabulky nebývají právě empatické. Kolik odpracoval let, jaký měl příjem... a takový bude mít důchod. Má to ale jedno velké ale - nezohledňuje to individuální případy, kterých je ovšem tolik, že je lze zobecnit.
Například lidé pečující o blízkého člověka. Zanechají práce, a věnují blízké osobě řadu let života. Důchodovým systémem jsou pak nesmírně poškozeni. Obdobně maminky s léta snížením příjmem na mateřské. Obdobně rodiče s postiženými dětmi. Přitom tyto lidi by měl stát platit zlatem. A když ne zlato, alespoň jednou pořádnou penzi. Jednak proto, že si to ti lidé zaslouží, jednak proto, že tím, že sami se ujali role pečovatele, šetřili peníze státu. Zbavovali ho starostí. A sami to "odedřeli" na svých bedrech.
Stát se jim odvděčuje tak, že v rámci pseudorovnostářství stejných tabulek mají pak tito lidé nízký, pokud vůbec jaký, důchod. A jak z toho ven?
Jistě, obecně stejná pravidla být musí. Ale současně bychom měli v mezích těchto pravidel umět zachytit a ohodnotit, a chcete-li, odměnit, i jiné faktory. Péči o děti, péči o postiženého blízkého, péči o rodiče... A tak bych mohl pokračovat. Jednak by všechny tyto roky měly být chápány jako odpracované (což se sice v některých případech děje, ale stále ne ve všech podstatných), jednak by náročné péče o blízké neměla být trestána o to nižším důchodem. Možná právě naopak.
_profil_top.jpg)
Mgr. Květoslav Přibil, (ODA)
A to tehdy, a jen tehdy, pokud ten člověk jinak řádně pracoval - než nastala situace, která ho, bez jeho vlastní vůle, přiměla zaměstnání opustit. Jeden slogan, který dnes můžeme číst, říká - zajistíme důstojné stáří. Jako by tam scházelo zajistíme (si) důstojné stáří. Protože kdyby politici chtěli zajistit ostatním důstojné stáří, už to udělali dávno. Nebo to v republice starší generace nebyla? Byla. Takže se celou dobu starali spíše o sebe než o jiné. Narozdíl od těch, kteří jsou na důchodech kvůli obětavé péči o jiné biti.
Nemůžeme tedy souhlasit s tím, že je spravedlivý stát, když péči o jiné trestá. Mělo by to být přesně naopak. Neměl by platit lenochům, kteří nikdy nepracovali, ale naopak ocenit ty, kteří pracovali, a kvůli vážným důvodům, pozitivním pro stát, ale pro sebe naopak, pracovat přestali. A vzali na sebe těžší, často psychicky náročnější úděl. Tím, že jim dá stát opravdu slušný důchod, odpovídající i této dřině, jen získá. Včetně dobré pověsti. A my chceme stát, kterého si můžeme vážit.
To pak i to důstojné stáří přijde samo.
Tedy důchody zaslouží revizi. Doba faktické tabulkové nerovnosti by měla skončit.
A my jsme připraveni to udělat. Opět téma nikoli bulvární. Ale pro řadu důchodců zní jako rajská hudba. Jako sci fi. Ale spravedlnost ze strany státu nesmí být přece sci fi, ale realita.
(převzato z Profilu)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
_profil_top.jpg)
