Sociální bydlení není v Evropě „levicové“ téma, naopak. Vize pravice na spokojenou prosperující odpovědnou společnost k realizaci vyžaduje sociální smír včetně zajištění základních atributů života pro lidi na okraji společnosti a šance na návrat do většinové společnosti. Žádná ghetta, žádné no-go zony

Příkladem může být Velká Británie, kde Margaret Thatcher v počátcích své vlády také podlehla kouzlu efektivity privátního sektoru a umožnila privatizaci obecních nájemních bytů, v podstatě je lidem rozdala. Když zakrátko vznikaly vybydlená ghetta sáhla pro 200 let starém institutu – bytových asociacích jako speciálních právnických osobách poskytující levné nájemní bydlení. To se stalo koncem sedmdesátých let, Dnes je v Británii 2,2 milionu bytů v takových společnostech, obce mají právo při nové výstavbě žádat až 30 % bytů pro sociální účely, má promyšlený systém sociální práce. Velice zjednodušeně – potkal jsem v Londýně českého Roma, který u nás nikdy nepracoval, tady dík sociální práci dnes žije a pracuje přiměřeně svým schopnostem a je spokojený.

Nehodlám vůbec obhajovat koncepci zvolenou MPSV. Myslím, že bych uměl načrtnout lepší zákon. Na můj vkus a dlouholetou zahraniční zkušenost zbytečně tvoříme neobvyklé postupy namísto abychom obnovili systém, který u nás fungoval od poloviny devatenáctého století do roku 1939 resp. 1948. Ten stojí na principu obecně prospěšných společností bytových s nákladovým nájemným. Když už za nezaměstnaného platí nájemné stát, platí jen režii, nikoliv nájemné tržní.

Ale vidím jako daleko horší situaci nemít zákon žádný. Dík naší „lidové legislativní tvořivosti“ jak v exekutivě, tak v parlamentu se stejně vždy čeká „co to udělá v praxi“ a záhy se novelizuje a novelizuje, nová civilní legislativa je toho příkladem. Nesouhlasím s tezí, že zákon o sociálním bydlení je něčí „volební priorita“. Veřejnost bývá krutá, a pokud nemáte hrůznou ubytovnu hned vedle svého domu, považují mnozí péči státu za „vyhazování peněz“. Ostatně i Andrej Babiš mě v osobním rozhovoru řekl „ať makají, budou bydlet“. Bez šance, sociální práce, rekvalifikace to ale, sorry jako, nikde nešlo, tak nevěřím, že by to fungovalo u nás. Není jiná šance než zákon schválit. Zákon o sociálním bydlení je povinnost slušné společnosti.

Normotvůrci by ale měli dát velký pozor a poslouchat lidi z terénu, praxe. V Ústeckém či Moravskoslezském kraji především, čím dál častěji, se naplňuje tento scénář: