Věčné vlny okolo pana prezidenta a jeho projevů již tolik nezabírají, migrační vlny táhnou již méně, dostavil se totiž z přehršle informací o migraci jistý nadhraniční útlum, veřejnost tyto informace (dočasně) přestává vnímat. Co dál? Až jim do náruče spadla kauza ukradených zpráv zveřejněná záměrně na kalifornském serveru.

Titulky jako „Drsně o poměrech v ČSSD,“ nebo „Sobotka pohrdá Čechy,“ nebo „Nabouraný Sobotka bude jen sbírat škody“ mluví za vše. A tak se povedl. Mediální hydra zakletá právem veřejnosti na informace spustila své hody. Zdá se, že být premiér v Kostnici, bude zítra upálen.

Když je některý politik, byť bez vlastního přičinění a nedůvodně zasažen, dějí se divné věci. Všichni všechno vědí, ti co by měli promluvit, mlčí a čekají, jak hluboká krize nastala. Nejen to. Najednou kdekdo hovoří o kvalitě a bezpečnosti přístupových hesel (aniž by se vyznal v postupech hackerů) a ti, od kterých bych to čekal, například členové politického grémia ČSSD, mlčí také (alespoň do okamžiku kdy píši tuto úvahu). Někteří neumějí ovládat ani chytrý telefon, ale najednou prozřeli a vědí, že na vině je špatné heslo soukromé schránky. A hackeři se jim jen smějí.

Jste-li ve významné ústavní funkci, pak jste cílem mnohých aktivit, mnohdy jen z recese, možná ale s konkrétním cílem. Politické soupeření je přece jen souboj. Nic nového pod sluncem. Vybavuje se mi řada obdobných situací v minulosti. Tak jen jedna z nich.

Je, a vždy bylo přece obvyklé, že osoba premiéra a předsedy strany je totožná. Výjimky potvrzují pravidlo. Obě funkce přitom vykonává současně. Pro post premiéra má aparát příslušné sekce Úřadu vlády, podléhající jiným pravidlům práce ve státní správě, kdy informace i elektronická pošta je (měla by být) zajištěna zcela jinak, úřad má svého bezpečnostního ředitele, vedoucího úřadu a další, kteří za tuto skutečnost odpovídají.