Českou veřejnost trápí, a velice rozděluje hodnocení současné situace. Diskuse na sociálních sítích ale i stránky mainstreamových médií, televizních stanic jsou toho důkazem.

Prvotně jde o řešení migrace, sekundárně o rizika terorismu a dohady, jak je Islámská víra základnou pro vznik terorismu. Je ale třeba postupovat od začátku, tedy od řešení migrace.

Nejsme jediní, jednotná není ani Evropa. Německo, které se snaží Evropě dominovat, se nejprve migraci zcela otevřelo, ale později, poněkud zahlceno příchozími, které k příchodu prakticky vyzvalo, mluví o kvótách nebo o kontingentech. Vím, že na území bývalé NDR bylo až 1 milion volných bytů po lidech, kteří „šli za lepším“ na území bývalých spolkových zemí. To mohl být jeden z důvodů Německé otevřenosti migraci, který však prý nefunguje.

Situace je chápána ve více podobách. Sama migrace není (doposud)pro ČR tak silný problém, těch 2,5 tisíce příchozích nejsou žádnou tragédií, migranti o azyl (také zatím) v České republice příliš nestojí. Stranou ale zůstává fakt, že přijímáme poměrně velká čísla migrantů z Ukrajiny, v podstatě také bez větších problémů. Určitá migrace bude do budoucna axiom, jde jen o sílu a legalitu, když je třeba akceptovat hlasy, které volají po tom, abychom se nevzdali atributů funkce suverénního státu, tedy mj. rozhodovat, koho na svém území přijmeme.

Ale právě poslední věta je problémem. Můžeme dnes o tom vlastně rozhodovat?