Pane doktore, máme za sebou téměř dva měsíce nouzového stavu. Počty nakažení, zdá se, klesají. Některé provozovny již otevřely, některé však mají otevřít až 8. června. I s ohledem na Vaši profesi – považujete taková pozvolná rozvolňování za adekvátní?

K uvolňování mělo podle mě dojít už dříve, všechna relevantní data totiž svědčí pro to, že závažnost této pandemie je přeceňována. Díky panice vyvolané médii a následnému politickému kličkování naší vlády se společnost dostala do tak paralyzovaného stavu, že se o tom jednou budou učit studenti sociologie, psychologie a nejspíš i psychiatrie. Navíc jsme svědky zvýšeného výskytu tak nezdravých společenských jevů, jako je sociální izolace některých skupin obyvatelstva a ztráta kritického rozumu. Symbolem toho všeho je pro mě dnes rouška, která se u některých politiků stala jakýmsi fetišem a na nás všech bude, aby se nestala symbolem stádnosti, protože opravdu nevyřeší současnou pandemii. Domnívám se, že v současnosti, mimo vybrané případy a exponovaná místa, jako jsou čekárny u lékaře, MHD, hypermarkety,aj. nemá rouška valného medicínského smyslu. Je však pochopitelně třeba respektovat každého, kdo tento způsob ochrany používá a ponechal bych na každém z nás, jak se k tomu do budoucna postaví. Jestli už tedy má rouška být nějakým symbolem, ať je symbolem solidarity s rizikovými skupinami obyvatelstva, protože je nutno podporovat princip mezigenerační solidarity, jakož i solidarity zdravých s nemocnými.

Jak hodnotí vládní opatření a všeobecně konání vlády lidé jako Vy – ti skutečně v tzv. první linii? V některém z rozhovorů pro regionální televizi jste kritizoval média, že svým informováním o epidemii vyvolávají u našich občanů pocit strachu, který pak má výrazný vliv na jejich stránku.

Vládní opatření měla smysl v prvních dnech a týdnech pandemie, kdy nikdo z nás netušil, co nás čeká. V nemocnicích se musela zavést tzv. triáž, bylo třeba uvolnit lůžka pro případné pacienty s Covid-19 a zajistit týmy pro boj s touto chorobou, pochopitelná byla i karanténní opatření. Jenže po pár týdnech se přes veškerou únavnou mediální masáž tato lůžka v žádné nemocnici ani zdaleka neobsadila, nenaplnily se naštěstí ani nejrůznější katastrofické epidemiologické scénáře. Naopak se ukázalo, že mnoho pacientů, skutečně vyžadujících akutní péči kvůli jiným chorobám, do nemocnice ze strachu z nákazy nepřišlo nebo přišlo pozdě. Zdravotní následky pak byly fatální, a to ani nemluvím o bezprostředních negativních účincích tohoto stresu na řadu závažných chorob...Toto bych v tuto chvíli z medicínského hlediska považoval za problém daleko přesahující závažnost Covid-19 a odpovědní lidé z tisku a TV by se měli důkladně zamyslet nad tím, kolik škody svým neobjektivním a za senzací se honícím přístupem udělali. Poučit bychom se do budoucna měli všichni, protože virová onemocnění tady s námi budou pořád.

V tuto chvíli se zdá být koronavirová pandemie za svým zenitem. Čeká nás nelehká úloha vypořádání se s ekonomickými následky. Projeví se pandemie výrazněji i na financování zdravotnictví?