Město údajně vytváří nebezpečný precedent v obcházení zákona o veřejných zakázkách. K tomu mělo dojít tím, že rozhodci posvětili dostavbu výrazně předraženého tunelu, kde v rozporu s původním zadáním došlo k řadě změn (takzvané vícepráce). Je to prý návod pro to, jak v budoucnu netransparentně nakládat z veřejnými prostředky – rozuměj okrádat město ve prospěch vybraných soukromých firem, s nimiž se domluvíte, že arbitři posvětí všechny dodatečné náklady.

Jsem jednak velmi překvapen, že kritici dospěli ke svým závěrům, aniž by znali písemné vyhotovení rozsudku. To dosud není k dispozici a „experti“ se tak pouštějí do analýz bez potřebných znalostí. Navíc rozhodčí soud rozhodoval naprosto jedinečnou konkrétní situaci, jejíž detaily autoři zmiňovaných názorů neznají, ani znát nemohou. Je mi tedy záhadou, odkud berou tu odvahu kategoricky říci, že město "v dané situaci" mělo postupovat tak či onak. A to tím spíše, že Blanka je precedentní případ, nic podobného dosud nikdo neřešil a neexistoval tak žádný návod, jak postupovat.

Jednoznačně také musím odmítnout kritiku, že jedinou správnou cestou, kterou jsme měli zvolit u oněch „víceprací“ byli nové veřejné soutěže. Pokud bychom to učinili, otevření tunelu by se zpozdilo o několik let a prodražilo o několik miliard korun. Chápu, že to teoretizujícím expertům nemusí vadit. Jenže zákon o veřejných zakázkách není jediný zákon, který v Česku máme a nemůžeme jej nijak absolutizovat. Zastavím-li stavbu (a vše znovu soutěžím), způsobuji škody. A tím porušuji ustanovení dvou norem, podle kterých mám naopak škodám bránit – povinnost péče řádného hospodáře stanoví zákon o hlavním městě Praze a občanský zákoník.