Děkuju za slovo. Já jsem byla taky překvapena, pane poslanče Haasi, že jste nemohl pokračovat v přerušené rozpravě. Bylo mi to vysvětlováno tak, že nebyl otevřený bod, takže určitě to je samozřejmě věcí řídícího. Škoda, že nebyl otevřen, protože bezesporu byste měl právo vystoupit jako první, což se stalo tedy bohužel až nyní.

Já jsem záměrně nevystoupila s přednostním právem před bodem, protože jsem nechtěla čerpat čas, který bychom měli věnovat rozpravě. Takže jsem si to nechala až do rozpravy, na rozdíl od jiných kolegů, kteří vystoupili převážně k tomuto bodu. To musím zase spravedlivě říct. Převážně k tomuto bodu vystoupili a mluvili k němu, byť tedy to udělali s přednostním právem před jeho otevřením, ale prostě k tomu tématu. Většina z vás, který jste vystoupili, jste mluvili.

Já bych ještě shrnula, ona o tom mluvila moje ctěná kolegyně, předsedkyně našeho klubu Taťána Malá, a já bych ještě shrnula, protože jsem tady zaznamenala v těch přednostních vystoupeních, že snad byla malá debata. Já si naopak myslím, že ta debata byla poměrně košatá k tomuto tisku, myslím sněmovní tisk 90, zákon, kterým se mění některé zákony v oblasti veřejných rozpočtů. A jenom připomenu, že debata tisku probíhala na plénu v prvním a druhém čtení celkem 5,5 hodiny. Na třech zasedáních rozpočtového výboru, tady bych si dovolila reagovat na nepřítomného pana poslance Vlčka, kdy on říkal, nebylo to řečeno na rozpočtovém výboru a tak dále, tak tam jsme se bavili 6 hodin a samozřejmě bylo to především o mých pozměňovacích návrzích, které jsem podala v dostatečném předstihu před druhým čtením. Nebudu připomínat tady důchodovou reformu, kdy byly podány za 5 minut před nebo za 10 minut před končícím druhým čtením, a přesto to bylo uznáno Ústavním soudem jako relevantní.

My jsme v diskusi k pořadu schůze před třetím čtení 6. května hovořili, čili hovořili celkově opoziční poslanci, k tématu 9 hodin. Ve středu 13. 5. tom nastoupilo v maximální možné době do 14 hodin, jsme se bavili. Tedy to bylo vlastně tento týden. A já se vůbec nedomnívám, bavíme se i dneska, byť samozřejmě ta snaha tady o tom mluvit spíš před otevřením bodu tady byla, ale týkalo se to tohoto jednání. Takže bezesporu, pokud to bude napadeno u Ústavního soudu, tak zazní argumenty i s odkazem na konstantní judikaturu Ústavního soudu.

Teď mi dovolte, já už nebudu shrnovat a opakovat to, co jsem tu říkala ve všech třech čteních, co jsem tu říkala ve středu, co jsem tady říkala vlastně každé čtení, kdy jsem tu poctivě seděla a poslouchala poctivě vaše argumenty. Já si myslím, že už těch vzletných a silných slov tady ze strany opozice na adresu našeho zákona tento a minulý týden zaznělo hodně. Těch argumentů skutečných tam mnoho nebylo. Já jsem se snažila reagovat na ty skutečné argumenty, které zazněly, a některé tu byly a já jsem je tu vysvětlovala. A skutečně ty věcné a relevantní výhrady, o kterých bylo možné vést seriózní diskusi, jsem tady velmi poctivě vysvětlila a také za mě vyvrátila. Samozřejmě, kdo to nechtěl slyšet, tak to zkrátka neslyšel. K dialogu jsou totiž potřeba dva. A jak řekl kdosi moudrý, není horšího hluchého než toho, kdo nechce slyšet.