Švihlíková zasadila současné napětí mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem do širší proměny světového uspořádání. Podle ní nejde jen o samotný konflikt, ale o další fázi přechodu k multipolárnímu světu. „Myslím si, že z toho širšího hlediska jsme v další fázi toho přechodu k multipolárnímu světu,“ uvedla ekonomka.

Spojené státy podle ní dávají jasně najevo, že jejich politika má imperiální charakter. „Vidíme to velmi zřetelně, že to neskrývá za nějakými řečmi, jak se bude vyvážet demokracie a lidská práva,“ řekla.

Za klíčové pak označila nejen kontrolu zdrojů, ale také dopravních cest. „Je tam samozřejmě několik momentů. Jednak se to týká kontroly zdrojů, což pro tu americkou administrativu jsou zejména ty klasické zdroje,“ popsala s tím, že americká administrativa podle ní stále žije ve světě, kde dominuje ropa a zemní plyn.

„Když se podíváme na ty body, které Trump opakovaně zmiňuje, zjistíme, že všechno to Grónsko, Írán a samozřejmě také Panama, tak to, co je spojuje, je kontrola klíčových dopravních bodů,“ upozornila Švihlíková.

Velká hra o multipolární svět

Následně shrnula, že hlavním rámcem současného dění je zmíněný přechod k multipolárnímu světu a snaha části států postavit se dosavadní dominanci Západu. Zmínila přitom formáty jako Šanghajskou organizaci pro spolupráci, BRICS nebo OPEC. Šanghajská organizace pro spolupráci je mezinárodní organizace zaměřená na bezpečnost a spolupráci v Eurasii, sdružuje mimo jiné Čínu, Rusko nebo Indii a řeší otázky obrany, ekonomiky i politiky.

Současné konflikty pak popsala jako součást širšího vzorce imperiálního uvažování. „Je to prostě snaha ukrást to bohatství těch zemí a centralizovat ho v těch klíčových zemích, co mají být dnes hlavně Spojené státy, ovládat a kontrolovat a těžit z toho. Proto si myslím, že i ty konflikty, ať už Ukrajina nebo Írán, nebo ta snaha ovládnout Venezuelu a co já vím, Kubu, tak je pořád stejný vzorec. To je jeden typ imperiálního uvažování,“ uvedla.

Otázkou podle ní zůstává, zda se země, které se proti tomu staví, dokážou bránit i reálnou silou, nejen slovně. „Uvidíme, jakým způsobem ty země, které se proti tomu staví, minimálně verbálně, budou schopny projektovat svou moc, ať už vojenskou, nebo obchodní, ekonomickou šíři, budou schopny se proti tomu postavit,“ dodala.

Současné dění pak popsala jako otevřený střet, v němž podle ní Spojené státy i Evropská unie ztrácejí schopnost vytvářet něco pozitivního.

„Spojené státy už dávno nejsou ve fázi, kdy umí cokoliv pozitivního vytvořit, podobně jako Evropská unie, bohužel, jsou ve fázi, kdy už umí jenom rozbíjet a ničit. To znamená rozbít OPEC, rozbít BRICS a rozbít samozřejmě spojenectví mezi Ruskem a některými latinskoamerickými zeměmi, respektive mezi Ruskem a Čínou. V podstatě rozděl a panuj,“ pokračovala Švihlíková.

Uzavření Hormuzského průlivu může spustit nedostatek

Kromě toho Švihlíková důrazně upozornila na možné ekonomické dopady uzavřeného Hormuzského průlivu. Podle ní svět podceňuje, jak rychle se může současná situace změnit z relativního dostatku v nedostatek.

„My se dostáváme do situace, kdy z ekonomiky silných přebytků a řekněme si nadměrného plýtvání se můžeme velmi rychle překlopit do nedostatku. V tu chvíli ta ekonomika funguje úplně jinak,“ uvedla.

Podle ekonomky svět stále reaguje příliš klidně a rizika si nepřipouští. „Myslím si, že my se tu pořád tváříme jako pohoda jazz, že nic se neděje a odmítáme to vidět,“ řekla.

A varovala také před dopady na potravinovou bezpečnost a růstem hladu v některých částech světa. „Dalších 45 milionů lidí se může dostat do situace hladu. V tuto chvíli víme, že zdražují hnojiva a v některých zemích nebudou dostupná,“ upozornila.

Některé státy v krizové situaci pak mohou zakázat export potravin, aby zajistily zásobování vlastního obyvatelstva. „Řada zemí, to bude bezesporu Indie a další, udělá typický krok, který známe z minulosti. Jakmile je zle, tak zakážou vývoz. To znamená postarej se, aby měli dost pro své lidi,“ uvedla.

Právě tehdy se ukáže riziko závislosti na dovozu. „V tu chvíli taková ta naše politika, kterou tady razí Piráti a další, jakože pohoda, nebudeme nic vyrábět, my si to dovezeme, tak v tu chvíli uvidíte ty konsekvence,“ dodala.

Česko dopady příliš podceňuje

V této souvislosti ekonomka zdůraznila, že Česko by mělo posilovat vlastní soběstačnost, a to i v oblasti potravin. „Nemusíme být závislí na dovozu potravin. Nemuseli bychom mít naprosto děsivý schodek agrárního obchodu. Tam je prostě něco špatně v tom systému,“ uvedla.

Zákeřné je především to, že se tato krize neprojevuje najednou, ale postupně v několika vlnách: „To není, že se najednou přiřítí velká vlna a spláchne všechno. Je to fázování a my s tím očividně neumíme dobře pracovat,“ upozornila.

Jako první přicházejí dopady do cen pohonných hmot, poté do energií a s odstupem i do potravin. „První jdou pohonné hmoty, to už vidíme. Druhý jde zemní plyn, to znamená dopady na domácnosti a na průmysl. A potom vám jdou potraviny se zpožděním půl roku, osm měsíců, devět a ono to doběhává a my to nechceme vidět,“ popsala. „Mám pocit, že žijeme hodně ze dne na den,“ dodala.

Evropa jako příjemce škod

Dále upozornila, že Evropa patří mezi regiony, které mohou současné otřesy výrazně poškodit. Nejen kvůli vnějším šokům, ale i kvůli vlastním dlouhodobým problémům. „Evropa je zase příjemce škody, možná na první pohled ne tak masivní jako ty asijské země, Thajsko, Kambodža, Barma a další, ale je také příjemce těch škod,“ uvedla.

Evropa totiž vstupuje do krize už oslabená. „Ta špatná kombinace je v tom, že Evropa má své vlastní strukturální problémy. Ona sama na tom není dobře vnitřně,“ řekla a připomněla slabý ekonomický růst, byrokracii, vysoké náklady na energie i útlum ekonomické aktivity.

„Navíc Evropská unie nemá to surovinové bohatství, musí prostě dovážet, plus navíc ještě si zakázala, že od toho dalšího alternativního producenta nic nevezme,“ řekla s odkazem na Rusko.

V případě nedostatku by podle ní mohlo dojít k tvrdému soupeření o dodávky, přeplácení tankerů, čerpání strategických zásob a následně i k úsporným opatřením. „Potom, když už vyloženě nemáte, tak samozřejmě nastupujete tvrdá úsporná opatření. Ta ekonomika se přepíná na přídělový systém, což není nic hezkého,“ varovala.

Takový přechod by nebyl jen ekonomickým problémem, ale i psychologickým šokem. „Pokud jsme v tuto chvíli zvyklí žít ve světě extrémního nadbytku všeho, tady bychom prostě přešli najednou do světa nedostatku, což je úplně jiný způsob uvažování. Je to nejen ekonomický šok, ale je to i psychologický šok,“ dodala.

Opakovaně se proto ostře vymezila proti představě, že Česko nemusí část věcí vyrábět samo, protože si je může jednoduše dovézt. Takové uvažování podle ní podceňuje rizika současného světa. „To mi přijde děsivé takhle uvažovat,“ zmínila s odkazem na Pirátskou stranu. „Když se trošku díváte, co se ve světě děje, vidíte, že ta rizika jsou podstatně větší, než byla dřív, a přicházejí často z míst, kde byste je ani nečekali,“ uvedla.

Za základní úkol státu označila ochranu potravinové a energetické bezpečnosti. „Pro mě je prostě základ, že země, pokud může, tak si prostě vyrobí dostatek potravin pro sebe, chrání a pečuje o svou půdu, o své vodní zdroje, střeží si to jak oko v hlavě,“ řekla.

Kritizovala také dovoz zkapalněného plynu z USA a současně argumentaci ekologií při útlumu domácích zdrojů. „Dnes být nadšený z toho, že dovážím zkapalněný zemní plyn z USA, který nejenom že je čtyřikrát dražší než ten konvenční, ale jakou má příšernou ekologickou stopu za sebou. A potom na druhé straně argumentovat ekologií a říkat, že si zatopíme ty doly s tím kvalitním uhlím na Ostravsku, já si připadám jak blázen,“ prohlásila.

„To je úplně šílený. A těchhle dvojích metrů najdeme zejména bohužel v prostoru Evropské unie hrozně moc,“ dodala.