Ukazuje se nicméně, že růst nákladů na bydlení, ať už vlastní, či pronajaté, se nejlépe daří usměrňovat tam, kde obce disponují vysokým procentem vlastních bytů. Obecní bytový fond totiž představuje přirozený prvek pro moderování realitního trhu. Zdá se, že nejen tuto přednost městského nájemního bydlení si začínáme uvědomovat i v Praze.

Městské nájemní bydlení: od odmítání k opatrnému zájmu

Tradice městských nájemních bytů je rozšířená především v německy mluvících zemích, kde této formy bydlení využívá mnohde i 40 a více procent obyvatel. Naopak v České republice je takové bydlení – z historických důvodů, které jsem zmiňoval v předchozím dílu – vnímáno jako méněcenné, a to především mezi příslušníky starších generací. 

Zatímco dříve narození většinou bydlí ve vlastním, mezi mladšími ročníky stoupá procento těch, kteří kvůli rostoucím cenám na koupi bytu nikdy nedosáhnou a neúnosné finanční zatížení pro ně mnohdy představuje i komerční nájem. Jedná se shodou okolností o generaci, která již nezažila éru socialismu a která díky častějším a mnohdy i delším pobytům v zahraničí zjišťuje, že obecní bydlení nemusí být určeno pouze malému procentu osob v tísni, ba ani nemusí být nekvalitní a ošklivé. Příkladem budiž kodaňská Dortheavej Residence, designově zajímavě řešený bytový dům z betonu, dřeva a skla.

Názorovým obratem v otázce městského bytového fondu prošly také municipality. Možnosti a výhody, které rozsáhlý obecní bytový fond přináší, si však uvědomily víceméně až poté, co o něj přišly v důsledku neuvážených privatizací. Slova o potřebě výstavby městských bytů čím dál častěji zaznívají i od soukromých developerů.