A protože rád nechávám mluvit fakta, pojďme se podívat na nějaká čísla.
Na jedné straně stojí potřeba hlavního města:
Podle odhadů Petra Makovského, ředitele portálu Reality.iDNES.cz, by bylo v Praze třeba stavět 10 000 nových bytů ročně. Poptávka po nových bytových jednotkách je přitom každý rok uspokojena přibližně ze čtvrtiny – hlavní město se totiž v posledních letech rozrůstá průměrně o necelých 2 500 bytů za rok. Navíc nakumulovaný deficit uplynulých let už dle Aleše Pospíšila z E15 přesahuje 20 000 bytů.
A na druhé straně je teoretická nabídka, kterou představují krátkodobě pronajímané byty:
V únoru, tedy před vypuknutím koronavirové krize, bylo v nabídce krátkodobých pronájmů celkem 15 000 pražských bytů. I v případě, kdyby se všechny najednou ocitly na trhu pro dlouhodobé nájmy či by je majitelé prodali zájemcům o koupi bytu, nesmazalo by to ani již existující deficit. A to jsme v nerealistické rovině, dle mého názoru lze očekávat, že se proměna „airbnb bytů“ na byty pro dlouhodobé bydlení výhledově může týkat tak třetiny z nich – tedy ani poloviny roční poptávky Prahy…
A jak uvádí generální ředitel Finep ve zmíněném rozhovoru, z 350 000 lidí, kteří do Prahy denně dojíždějí ze Středočeského kraje, by zde celých 210 000 chtělo také bydlet. Zájem mají nejen o bydlení ve vlastním, ale také o nájemní byty…
Bez určité regulace krátkodobých pronájmů se samozřejmě neobejdeme. Nastavení jasných pravidel zlepší podmínky dlouhodobých obyvatel, kterým hluk, odpadky a pohyb velkého počtu cizích osob po domě znepříjemňují život. Avšak prezentovat omezení nebo zákaz krátkodobých pronájmů jako významný krok na poli bytové politiky je značně zavádějící.
Zmiňovaný článek naleznete zde.
Převzato z profilu.
Ing. Ondřej Prokop
Článek byl převzat z Profilu Ing. Ondřej Prokop
autor: PV