Ministryně Schillerová: Fialův kabinet nám tady zanechal past

Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové, tak já jsem velice ráda, že mohu konečně reagovat nejen na vystoupení některých kolegyň a kolegů z minulého týdne, protože jak dobře víte, tak jsem reagovat nemohla vzhledem k tomu, že jste neumožnili otevřít rozpravu, a zároveň můžu aktivně vstupovat i do dnešní pokračující schůze. Tím bych si dovolila zareagovat na paní předsedkyni Richterovou i pana předsedu Hřiba, já jsem jim to říkala už neformálně, když mě vyzývali, proč nereagujete, paní ministryně? Jak jsem mohla reagovat? Já myslím, že to snad všichni chápete, že bych ráda reagovala. Ono to není nic příjemného tady sedět a nechat se ostřelovat zleva, zprava, to myslím samozřejmě v přeneseném slova smyslu, já to vydržím, nebojte, a nemoci reagovat.

Když jste mě nedávno v jiné věci vyzývali, že jsem reagovala i se závěrečnou řečí, tak já jsem prostě tuto praxi změnila a budu reagovat vždycky v rozpravě. Ale musíte mi to umožnit. Musíte dovolit, abych mohla reagovat. Teď mohu a jsem za to velmi ráda a budu aktivně reagovat.

Má reakce v mém dnešním vystoupení bude částečně i na minulý týden, protože tam jsem právě reagovat nemohla kvůli tomu, že jste schůzi neumožnili otevřít. Přiznám se, že v určitých okamžicích, kdy se kritika našeho zákona míjela s realitou úplně nejvíce, pro mě bylo velmi obtížné nesmět se do diskuse vůbec zapojit a zasáhnout, položit na stůl fakta a vyvrátit celou řadu dezinformací.

Z pohledu demokratické diskuse je určitě nekonečně správnější, když ministr, předkladatel zákona, může svého přednostního práva využít, může reagovat, může odpovídat. Nedovedu si představit, proč by mělo být lepší, aby tomu bylo jinak. Komu a proč by demokratická debata mohla vadit? Pokud mezi námi někdo takový je, chtěla bych slyšet jeho argumenty. Ne, dámy a pánové, demokracie je o diskusi, demokracie je o interakci, a já dnes proto nemohu začít ničím jiným, než že se vrátím k některým příspěvkům z minulého týdne. Alespoň tedy k těm, které se týkaly zákona, o kterém je řeč. To totiž zdaleka nejde říct o všech vystoupeních, která tady minulý týden ve středu zazněla.

Pan poslanec, pan předseda Vít Rakušan začal svůj projev – jsem ráda, že v sále – málem výzvou k uskutečnění velkých občanských shromáždění. Začal ho apelem na občanskou společnost. V tom případě mi tedy dovolte, abych se já obrátila svým apelem na hnutí STAN, protože mi zásadně nesedí jedna věc. Pokud je pan předseda Rakušan a hnutí Starostové komfortní s tím, že Česká republika má v příštím roce hospodařit s deficitem 150 miliard a v roce 2028 – s deficitem státního rozpočtu, podotýkám – 126 miliard, jak nařizují fiskální evropská pravidla dohodnutá, vyjednaná bývalou vládou Petra Fialy, ve které všichni jste seděli, včetně pana exministra Rakušana, podle mého názoru já to nazývám pastí, kterou nám tady zanechal Fialův kabinet, proč ve volební kampani nepředstavili konkrétně – nebo nepředstavil, teď mluvím k panu předsedovi Rakušanovi – konkrétní soubor opatření, jak deficit z roku na rok snížit z těch faktických konkrétních skoro 300 miliard roku 2025 a těch 350, co jste nám fakticky nachystali na rok 2026, které jsme stáhli na 310, na oněch 150 miliard, tedy skoro o 200 miliard.

Takovou konsolidaci žádná evropská země nemá. Žádná. Věřte, ležím v tom každý den. Žádná. Za jediný rok. Nezaznamenala jsem jediný nosný nápad, nic. To se samozřejmě týká všech ostatních opozičních stran, ale teď mluvím konkrétně ke STAN. Vysvětlení je možné toliko dvojí. Buď o nerealisticky nastavených rozpočtových mantinelech neměl Vít Rakušan ani páru, anebo o nich věděl a v případě, že by dnes nedejbůh spoluvládl, tak by tady dnes stál a hlasoval by podobný návrh, který předkládáme my. A hlasoval by pro něj proto, protože tíha vládní odpovědnosti a fiskální realita nic jiného zkrátka neumožňují. Nic jiného neumožňují.

Jestli chce někdo pořádat velká občanská shromáždění kvůli rozpočtu, tak prosím, ale ať jsou tedy opravdu kvůli rozpočtu, kvůli konkrétním číslům, ne kvůli tomu, že někdo napravuje legislativní chyby předchozí vlády, která v rozporu se svými vlastními činy a vlastními plány nastavila rozpočtová pravidla tak, že jejich splnění by z roku na rok paralyzovalo základní funkce státu. A já znovu opakuji, že to byla vláda, ve které byl Vít Rakušan jejím prvním místopředsedou, která plánovala vlastní fiskální výhledy v přímém rozporu s těmito pravidly. Jasný důkaz je fiskální výhled z listopadu 2025, kdy už věděla vláda Petra Fialy, že si prostě balí. Každý si ho může najít na stránkách Ministerstva financí. To je poslední rozpočtový plán bývalé vlády. A byl tento plán v souladu s fiskálními pravidly, s evropskými fiskálními pravidly? No, samozřejmě že nebyl. Nebyl.

Otevřete si ten web Ministerstva financí. Máte to tam. Znamenal by jeho více než dvojnásobné překročení v roce 2027 a více než trojnásobné překročení v roce 2028, místo deficitu 0,9 procenta HDP, myslím veřejných financí, plánovala minulá vláda pro příští rok 1,9 procenta HDP, místo deficitu 0,5 procenta HDP v roce 2029 tak plánovala 1,8 procenta HDP.

Kde jste byl, pane předsedo Rakušane? Proč jste nevyzýval národ k občanské neposlušnosti, když si váš vládní kolega Zbyněk Stanjura dělal z rozpočtových pravidel dobrý den? Tehdy se to nepočítalo a teď se to počítá? Nebo jste tehdy spal a teď se probudil? Nebo se vám to zkrátka tehdy nevyplatilo zvedat a teď jste si spočítal, že byste na to mohl přece jenom nějakého toho voliče utáhnout jako na nudli?

Dámy a pánové, kdyby to nebylo tak smutné, tak bych se docela bavila. Ta licoměrnost, to pokrytectví, ta zoufalá teatrálnost. Pan poslanec Martin Kupka, pan předseda Martin Kupka, tady zase hovořil o důležitosti investic, hlavně těch do dopravní infrastruktury. Prý se vždy snažil coby ministr dopravy, aby šlo do dopravních investic co nejvíc peněz. Proti tomu nic. No, to je opravdu pěkné, že se snažil. Napadá mě jedno přirovnání, které se říká na Ostravsku. Říká se tam, že snaha není koksovatelná. A já myslím, že to na pana exministra sedí dokonale. Snažil se.

Větší ponížení ministra dopravy, delší nos směrem k našim občanům, čekajícím na kruhové objezdy a nedokončené dálniční tahy, než předvedla vláda Petra Fialy, směrem k Martinu Kupkovi, to si už ani neumím představit. Pan Martin Kupka dovolil, aby schválený rozpočet SFDI na rok 2026 obsahoval nekryté výdaje za neuvěřitelných 37 miliard korun. To je objektivní nezpochybnitelný fakt. To je výsledek jeho snažení.

Nevím, jestli měla minulá vláda v plánu dálnice, obchvaty a objezdy stavět ze vzduchu, z krásných a vzletných frází, z medového exministrova hlasu, nebo z hodnotové politiky, ale vím, že z peněz to rozhodně nebylo. S těmi se v rozpočtu minulá vláda neobtěžovala.

Ne, pane poslanče, pane předsedo Kupko, vy jste jako ministr dopravy selhal. Dovolil jste, aby s vámi rozpočtový podfukář Zbyněk Stanjura vyběhl jako s naivním lokajem, který si nechá bez mrknutí oka sebrat 37 miliard a ještě jste to celé ochotně obhajoval proti zájmům těch, za které jste se měl rvát, proti řidičům, proti obyvatelům měst, kteří denně dýchají jedovaté plyny kvůli chybějícím silnicím, proti budoucnosti Česka, které na dokončení páteřní dopravní infrastruktury čeká celá desetiletí.

Ještě jedna věc směrem k panu poslanci, k panu předsedovi Kupkovi, toho času tedy i předsedovi ODS, proto ho oslovuji předseda, ODS, která se v posledních letech poněkud samozvaně a bez potřebného kreditu pasovala do role strážce české obranyschopnosti. No budiž, tak tedy dejme tomu, že s vámi tu vaši falešnou hru na chvíli budu hrát. Takže ODS, samozvaný maják naší obranyschopnosti, má najednou strašný problém s tím, když má vláda a tím myslím jakákoliv vláda, dostat možnost v případě akutního zhoršení bezpečnostní situace, navíc na návrh Bezpečnostní rady státu, vyčlenit operativně dodatečné výdaje na obranu či bezpečnost České republiky, a to maximálně o 10 procent rozpočtu.

Když pominu, že příslušná formulace byla v totožném znění obsažena již v návrhu exministra Stanjury, který předložila 10. prosince Poslanecké sněmovně minulá vláda, tak bych se ráda pozastavila nad zcela konkrétní hypotetickou situací.

Může, a já věřím, pevně věřím, že nenastane, nikdy nenastane, ale vyloučit se to nedá, nastat situace, kdy zatím nebyl spuštěn nouzový stav, válečný stav nebo stav ohrožení státu, avšak je zjevné, že nebezpečí hrozí. Modlím se, aby to nikdy nenastalo, ale hypoteticky si to musíme připustit. V takové situaci rozhodují hodiny, neřkuli minuty. Začíná krizové řízení státu. A já jsem minulý týden poslouchala Devadesátku České televize, ČT24, kde o tomto tématu hovořili ekonomové, hovořil tam profesor Janský, profesor Komárek z Národní rozpočtové rady, a oni tomu na rozdíl od pana Kupky rozuměli velice dobře. Podporují to, aby stát byl schopen reagovat rychle a flexibilně. Chápou, že situace krizového řízení není slučitelná s hodinami debat v Parlamentu. Zkrátka a dobře chápou to, co zatím v ODS nepochopili, že opravdu není v zájmu státu, aby v takové situaci nemohla vláda dělat de facto nic a tím jednat proti zájmu země a svých občanů.

Co je na tom nepochopitelného? Je to naprosto extrémní situace pro jakoukoliv vládu. A přišel s ní váš exministr. Já jsem to pouze dotáhla do zákonné podoby a přinesla sem a prosazuji jménem naší vlády, vlády Andreje Babiše.

Taky se pan Kupka pohoršoval, že jsem upozornila na příklady evropských zemí, jak si na tom stojí z hlediska deficitu v poměru k HDP, že jsem říkala, že se nebudeme stydět za deficit blízko 3 procent HDP, když Rakousko má mít deficit 4,3 procenta Německo 5,3 procenta HDP, Polsko 6,1 procenta. Víte, jak mě dáváte Polsko za příklad? Říkáte: Podívejte se, jak to Polsko investuje do té obrany. Ale už neříkáte, že má deficit 6,1 procenta HDP. Ale já nekritizuju Polsko, já bych si to nikdy nedovolila, tolik pokory mám v sobě.

Každá země jedná sama za sebe, včetně České republiky. Slovensko 5,3 procenta HDP Proč jsem hovořila o Německu, Rakousku, Slovensku a Polsku? Ne proto, že se mi to hodí, jak říkal pan předseda Kubka, protože to jsou naše sousední země, naši nejbližší sousedé. Ale klidně se můžeme podívat na průměr celé EU, pokud vám srovnání se sousedy nevoní. I tam Evropská komise ve své predikci předpovídá pro příští rok průměrný deficit evropské sedmadvacítky ve výši 3,4 procenta HDP. A co takzvaný odpovědný sever, jak mi často říkáte? Finsko 3,9 procenta HDP, Estonsko 4,4 procenta HDP a tak dále a tak dále. Je to dohledatelné na internetu velice jednoduše. Žádné náhodně vybrané státy, které se nám zrovna hodí, jak říkáte, ale realita.

Víte, celkově jsem si všimla, že máte s realitou, jejím chápáním v ODS docela problém. A zdá se, že neodezněl koncem Petra Fialy ve vašem čele. Jeden takový příklad za všechny – taky jste ho tady opakoval, pane poslanče, pane předsedo Kupko, samozřejmě – že prý rozpouštíme důchodový účet. Zaznívala slova o mezigenerační loupeži, o okrádání mladších generací a nenarozených dětí. No zkrátka halucinace na druhou. Pominu fakt, že v České republice žádný důchodový účet neexistuje a nikdy neexistoval, jo? Jenom abychom si uvědomili fakta. Ten pomíjím. Na rozdíl třeba od Norska, kde má svůj velký ekonomický význam.

To, čemu v českých podmínkách někdy nepřesně se říká důchodový účet, je prostá bilance příjmů a výdajů našeho průběžného systému. Čili rozdíl mezi tím, co v běžném roce do systému přiteče od ekonomicky produktivních na sociálním pojištění, a tím, co stát v běžném roce vyplatí na starobních důchodech. A tyto toky probíhají v rámci všech dalších toků našeho státního rozpočtu, když je ztráta – to znamená vybere se méně než se vyplácí na důchodech – zvýší se o ni schodek státního rozpočtu. To říkají rozpočtová pravidla. Když je náhodou přebytek, schodek se o příslušnou částku naopak sníží, takže žádný důchodový účet není prosím. Prosím, poproste své experty, ať vám to vysvětlí. Žádné nakumulované rezervy pro budoucí generace a nenarozené děti. Vždyť jste čtyři roky vládli, tak snad jste to nepochopili? Nerozumím tomu. V podmínkách průběžného systému nejsou a kdo tvrdí opak, vytváří virtuální, nepravdivou realitu.

Ano, je pravda, že rušíme jednu absurditu, která nás stojí peníze a kterou měla zrušit jakákoliv předchozí vláda, protože je nesmyslná. Vysvětlím vám to velice jednoduše – přestože příjmy z pojistného a výdaje na důchodové pojištění jsou součástí zákonem schváleného státního rozpočtu, podle kterého stát hospodaří v běžném roce, a tudíž saldo hospodaření systému důchodového pojištění je součástí celkového výsledku hospodaření státního rozpočtu, a tudíž případný přebytek je tedy již spotřebován v běžném roce – to jsou příjmy, výdaje, teče to, spotřebuje se to v tom rozpočtu. Máme v Česku následující, asi dvacet let starou anomálii nesmyslnou. Vysvětlím – v případě, že je v bilanci důchodů vykázán v tom roce přebytek – to znamená, byť se spotřeboval ve státním rozpočtu, tak vyšel, vybralo se víc než se vyplatilo – musí Ministerstvo financí podle této nesmyslné anomálie v následujícím roce vydat emisi dluhopisů ve výši tohoto přebytku. Takže my ho fakticky nemáme, protože je příjmem státního rozpočtu, ale musíme podle tohoto nesmyslného, dvacet let starého rozpočtového rezidua vydat dluhopisy, emisi dluhopisů a tyto peníze deponovat na účet zvaný OSFA, tedy Operace státních finančních aktiv. Problém je ovšem v tom, že onen zjištěný kladný rozdíl neznamená volné peníze, natožpak zbylé peněžní prostředky, ale jde pouze a pouze o virtuální teoretický výpočet a na jeho fyzický převod je nutno si půjčit, dává to smysl? No mně teda ne. A naší vládě taky ne. Je to prostě nesmysl, který nás stojí další peníze.

Takový převod tedy fakticky způsobuje jediné – zvyšuje zadlužení, zhoršuje efektivitu řízení likvidity státu. Existence tohoto mechanismu nijak nepřispívá k jistotě financování důchodů, které jsou samy o sobě mandatorním výdajem, jejichž financování je zajištěno státním rozpočtem tak či tak. Když naopak vyberete méně, což se stávalo vaší vládě po celé čtyři roky, no tak to doplatíte ze státního rozpočtu, tak to je koncipováno. Je to prostě mandatorní výdaj.

Ptala jsem se úředníků Ministerstva financí, kteří tam pracují od nepaměti s touto agendou, pamatují spoustu věcí a spoustu ministrů, proč tuto povinnost s účtem OSFA nezrušili už dávno. Bylo mi řečeno, že by to bývali byli udělali, ale politici se toho prý báli, protože je to pro veřejnost nesrozumitelné a opozice to vždycky překroutí. Zkrátka a dobře všichni ví, že by to bylo dobré, ale nikomu se to nechtělo vysvětlovat a riskovat politický kapitál.

Takto já, dámy a pánové, vůbec nepřemýšlím. Já manipulacím ani mystifikacím ustupovat nebudu. Zbabělost není můj styl. Nebojím se báchorek nikoho, kdo nemá skutečný pozitivní politický program. Navrhuji to, co je správné a co je nutné. A pokud máme v zákonech nesmysl, který je k ničemu, tak ho ráda zruším A tipla bych si, že vašim báchorkám o tajuplném důchodovém účtu nevěří ani vlastní voliči. Možná naopak tuší, že si z nich děláte blázny, a dobře vám tak.

Ostatně celá tahle diskuse o tomto zákonu, bez kterého by nebylo možné sestavit reálný rozpočet této země, který by nebyl v rozporu s vlastními zákony, je ze strany opozice jedno velké divadlo.

Znovu opakuji a shrnuji fakta – neměníme parametry rozpočtové odpovědnosti, které jsme slíbili a deklarovali. Nadále platí náš závazek držet deficit veřejných financí bezpečně pod hranicí 3 procent HDP. Napravujeme současná fiskální pravidla, která jsou v rozporu s realitou. Fiskálně strukturální plán připravený minulou vládou nastavil pro Českou republiku nereálné cíle – pro rok 2027 deficit 0,9 procenta HDP veřejných samozřejmě financí, pro rok 2028 deficit 0,5 procenta HDP. Zároveň ale sama minulá vláda ve svém vlastním fiskálním výhledu plánovala deficity okolo dvou procent HDP. Do Bruselu tedy posílala jiné hodnoty než ty, podle kterých sama plánovala hospodařit.

Toto musíme napravit. Neexistuje realistický scénář, jak během jednoho roku snížit deficit na úroveň odpovídající 150 miliard korun bez kolapsu investic, ohrožení zdravotnictví, oslabení bezpečnosti a ekonomické recese. Bez našeho zákona by byl rozpočet nesestavitelný, neměl-li být v rozporu se zákonem. Jedinou alternativou našeho zákona je rozpočtová paralýza. Stát by nemohl investovat, rezignoval by na svou bezpečnost a nebo by měl rozpočet v kolizi se zákonem. To jako právník odmítám.

Chceme snižovat deficity, ale takovou dráhou, která nepošle naši ekonomiku do recese, umožní dostavět tolik potřebnou páteřní dopravní infrastrukturu, která nám neznemožní posilovat vnitřní i vnější bezpečnost. Česko si zaslouží takovou dráhu, která bude respektovat rozpočtovou a hospodářskou realitu. Ne takovou, která vypadá, jako by sem přiletěla z Marsu.

Jinými slovy, řešíme past, nekompetenci nebo lest, do které Českou republiku chytila vláda, která ji paradoxně zadlužila nejvíce v historii této země, která se pohoršuje nad deficity v období covidu, ale sama navrhovala opatření, která by v covidových letech znamenala nejméně o 200 miliard vyšší schodky. Vláda, která se zaklínala provozními úsporami, ale sama je zvýšila o 50 miliard ročně. My jenom ten nepořádek po ní řešíme mimo jiné i předloženým zákonem.

Teď jsem reagovala na věci, které se týkaly tohoto zákona z minulého týdne, protože, jak víte, reagovat jsem nemohla. Vzhledem k tomu, že jste neumožnili – opozice – otevřít rozpravu.

Teď bych si dovolila ještě pár vět na dnešní vystoupení. Poslouchala jsem předřečníky a víceméně problematiky tohoto zákona se týkalo vystoupení, částečně vystoupení pana předsedy Jurečky. No, musela jsem se nadechnout, jednou, dvakrát, třikrát, když jsem ho poslouchala, ale už se mi tep zase zklidnil, takže mohu naprosto v klidu zareagovat.

Pan předseda Jurečka tady hovořil o podání pozměňovacích návrhů, kdy jsem je podala příliš pozdě podle něho, kdy nebyla diskuse. No já si pamatuju na jiný příklad. Já si pamatuju na důchodovou reformu, kde dva klíčové pozměňovací návrhy, které naprosto změnily její obsah, které jsem tehdy nazvala politickým handlem, a to byl návrh ODS, zastropovák, věk odchodu do důchodu na 67 letech, původně tam bylo skoro nekonečno, a druhý byl osekání takzvaných náročných profesí a jejich nárok na předčasný důchod bez sankčních dopadů, říkám to velmi jednoduše o asi 100 000 lidí, což byl zase návrh TOP 09 nebo obráceně. Obráceně. TOP 09 měla KDU, ODS měl jeden a TOP 09 a ODS... KDU mělo jeden a TOP 09 a ODS měly druhý. A já jsem to nazvala politickým handlem, výměnou, kdy byly načteny za deset minut před koncem druhého čtení. Bylo to tak. My jsme se obrátili na Ústavní soud, samozřejmě ze spousty jiných důvodů. Ten jsme nevyhráli, to je potřeba tady říct, je to tak, nevyhráli. A dnes poslouchám, že načtení pozměňovacích návrhů v podstatě x hodin před druhým čtením, kdy se potom o tom debatovalo, kdy jsme měli šestihodinovou, sedmihodinovou debatu na rozpočtovém výboru za účasti představitelů Národní rozpočtové rady, tak to nestačí. Tehdy vám to stačilo a šlo o budoucnost lidí, o jejich životy. Dnes vám to nestačí. Taky jde o budoucnost celé této země. Takže ono to trošku ty příklady nesedí.

Když jsem poslouchala, jak tady chceme sebrat tu budoucnost těm lidem, té naší budoucí generaci, těm našim dětem. Naopak. Naopak my ji chceme zajistit. Tím, že se tu bude investovat do infrastruktury, do bezpečnosti, do zdravotnictví, a tak dále. Ne škrtit, jak jste to naplánovali vy. Ale vy jste to ani nechtěli dodržet. My nechceme lhát. My chceme to postavit pravdivě. A já a naše vláda to unese, tu odpovědnost, kterou s tímto samozřejmě neseme a i tuto složitou debatu, do které nás dostáváte. Ale to nevadí, to je vaše právo, a my to respektujeme.

To znamená, když tady na mě mluví předseda KDU-ČSL, bývalý ministr práce sociálních věcí a vyčítá mi nějak budoucnost, že tady chceme projíst, někdo, kdo okradl důchodce o mimořádnou valorizaci v průměru o 1 000 korun, také jsme skončili u Ústavního soudu a bohužel jsme také prohráli, to je potřeba říct, tak mi tady vyčítat tyto věci, to si myslím, že opravdu kulhá ne na jednu, ale na obě nohy.

Argumentace veřejnými financemi, porovnání těch veřejných financí, to je snad úplně nejhloupější argument, který tu zazněl. Bohužel tu není pan předseda, takže mluvím k nepřítomnému Marianu Jurečkovi. Jak jinak byste to chtěli porovnávat? Vždyť to dělá celá Evropa. Jinak je to neporovnatelné než přes veřejné finance. A říkat je to díky, tam to máte dobré díky výborným přebytkům krajů, měst a obcí.

Já si myslím, že to je také na nějakou debatu, na jiné téma, na jiném plénu, že jste dopustili, že přebytky krajů, měst a obcí jsou 500 miliard. A podle prognózy Ministerstva financí budou do 10 let bilion. To je v pohodě? Jsme s tím v pohodě? No já nejsem. A říkat, že je to dobrým hospodařením? Určitě u některých ano. A patří jim za to dík a respekt. Ale Ministerstvo financí umí spoustu věcí, jeho experti, a umí zanalyzovat, jak to je s promarněným investičním potenciálem. To znamená umí očistit ty přebytky od peněz, které náleží na provoz, které náleží na plánované investice, já tomu říkám zamašličkované, od volných peněz.

Víte, kdo je na tom nejhůř z tohoto pohledu? No, Praha. 170 miliard na účtech leží z těch pěti set. Samozřejmě, že ty peníze s tím volným investičním potenciálem jsou tam obrovské. A kdo nám vládne v Praze? No vy, zástupci opozice, parlamentu.

Doufám, že jsem odpověděla na všechno jak z minulého týdne, tak z tohoto, ale jsem připravena odpovídat dál. A jsem ráda že konečně mohu, protože otevřená rozprava. Děkuju vám za pozornost.