Prokšanová (KSČM): Normalizace strachu jako politické důsledky autocenzury

02.03.2026 4:31 | Monitoring
autor: PV

Jeden efekt nabytí účinnosti novely paragrafu 403 trestního zákoníku o „zákazu propagace komunistického hnutí“ mělo, u některých levicových politiků zesílilo autocenzuru, tedy jakousi preventivní opatrnost ve vyjadřování politických postojů.

Prokšanová (KSČM): Normalizace strachu jako politické důsledky autocenzury
Foto: KSČM
Popisek: Petra Prokšanová

Článek byl převzat z Profilu Mgr. Petra Prokšanová - Normalizace strachu: politické důsledky autocenzury

Na facebookových stránkách pravicových politických stran a jejich představitelů jsme mohli v posledních měsících zaznamenat palcové titulky informující o tom, že „komunisté už neexistují“, „komunismus je zakázaný“, „komunistické symboly jsou trestné“ apod. Tito poskoci současného režimu se už od června 2025 vzájemně utvrzovali v přesvědčení, že úderem 1. ledna 2026 čeští komunisté zmizí ze světa nebo alespoň navždy zmlknou. Nestalo se tak. Nebyl důvod. Komunistické hnutí v České republice rozhodně prokazatelně NESMĚŘUJE k potlačení práv a svobod člověka a NEHLÁSÁ rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť. Není tedy co trestat a proč mlčet.

Jeden, byť okrajový, efekt však nabytí účinnosti novely paragrafu 403 trestního zákoníku o „zákazu propagace komunistického hnutí“ mělo – u některých levicových politiků zesílilo autocenzuru, tedy jakousi preventivní opatrnost ve vyjadřování politických postojů.

Jsem ale přesvědčena, že v tomto případě nejde pouze o mechanickou reakci na formální právní omezení, ale o širší proces internalizace mocenských vztahů, který má potenciálně významné důsledky pro kvalitu demokratické soutěže obecně. Z marxistického hlediska je klíčové rozlišit mezi reálnou právní represí a přehnanou sebekontrolou, jež často překračuje samotné zákonné požadavky. Tuto problematiku rozpracoval již Antonio Gramsci ve svém konceptu hegemonie.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Proč zřizovat nějako krizovou komisi?

Kdo by měl být jejím členem? Kdo by ji jmenoval? Na jak dlouho? A jestli se může sejít a rozhodovat nějaká komise, proč by nemohl i parlament? Nějak to nechápu a myslím, že by o zásadních věcech měli rozhodovat politici, které si volíme ne bůh ví kdo.

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Vích (SPD): Potřebujeme revizi krizové a obranné legislativy

9:15 Vích (SPD): Potřebujeme revizi krizové a obranné legislativy

Společné jednání ústavně-právních komisí Poslanecké sněmovny a Senátu znovu otevřelo debatu o připra…